Přesun na obsah

Zákaz zla nenávisti

7. 12. 2009

Už dlouho se v naší společnosti mluví o možnosti zákazu komunistické ideologie, o možnosti udělat to, co jsme neudělali při příliš sametové revoluci. Uvedené snahy mají hlubokou logiku zvláště v dnešní společnosti, která vedle jiných neblahých jevů strádá především nenávistí v nejrůznějších podobách: extremismem a neonacismem, v nichž je základem nenávist ke druhým, stejně jako v komunismu. Tyto „ismy“ napáchaly v minulém století hrůzy zla. Komunismus se svými gulagy, založený na ideologii třídní nenávisti, kdy nepřítelem se stal každý, koho systém potřeboval zlikvidovat, a nacismus se svými koncentráky a holocaustem založenými na nenávisti rasové.

Proč jsme tolerantní ke zlu?! Proč necháváme odvar onoho zla, který se projevuje i v běžném životě jako extremismus, agrese a terorismus, šikana v armádě a u mladší generace ve školách či v podobě part mladíků, které terorizují různé vesnice ... ? Proč se tolik rozrůstá politické či stranické sobectví nebo nezvládnutá touha obohacovat se na úkor druhých a společnosti? A kolik negativních jevů je v  naší dnešní společnosti, které vyrůstají přímo nebo nepřímo z nenávisti? Člověk je podstatně určen pro dobro, pro lásku. Zlo a nenávist ho rozežírá zevnitř jako rakovina. Poslání politiků a vlád je přece pečovat o harmonický a perspektivní růst a rozvoj dobra jedince i společnosti a bránit je před zlem. Koketování s jedovatým zdrojem tak závažné nákazy ve společnosti je nezodpovědné.

Já hlasuji pro zákaz komunistické ideologie. Ne z osobní nenávisti ke komunistům, že mě v minulosti tvrdě poškozovali a pronásledovali – to jsem jim jako křesťan už dávno odpustil – ale proto, že jejich ideologie škodí i dnes přímo nebo nepřímo této společnosti, i když už nemá takovou politickou moc. A politici mají povinnost ... Bohužel tu funguje past lidských práv, která neaplikují důsledně měřítka vyššího dobra, pravdy a lásky, a proto se někdy stávají studenou ideologií a mohou se obracet i proti společnosti i proti jednotlivci. Krásná a líbivá hesla velké francouzské revoluce – svoboda, rovnost, bratrství – se v minulém století zvrhla ve svůj opak, protože neměla pevný pozitivní duchovní základ, který by odpovídal pravdě o člověku.

Člověk je ve své přirozenosti zraněn, je nakloněn ke zlému a na tuto svou náklonnost potřebuje lék. A tím může být křesťanství se svým poselstvím lásky a se svými svátostnými zdroji pro člověka. Bohužel Evropa tyto své kořeny soustavně popírá a tím vytváří prostor – přímo nebo nepřímo – pro šíření jiných náboženských směrů a také prostor pro zlo nenávisti, lži a nepravdy ...

Kardinál Miloslav Vlk


Aby všichni byli jedno

Vyhledávání

Výběr jazyka