Přesun na obsah

Časy se mění...

27. 4. 2010

Když jsem nedávno přijal od Svatého otce nový dar – důchod, začal jsem si zvykat na nový režim. K této nové etapě svého života jsem si „daroval“ – jak to někdy lidé při různých příležitostech dělávají – téměř dvouměsíční poutní pobyt ve svatém městě křesťanů, v Jeruzalémě; nejen křesťanů, ale všech tří velkých monoteistických náboženství: židů, křesťanů a muslimů. Chodím s biblí v ruce a sleduji, co se v ní vztahuje k místům, která procházím. Jsou to velmi silné zážitky, o kterých později napíšu.

Když jsem se v jedné chvíli díval z Olivové hory na Ježíšovo „věčné město Jeruzalém“, jež v dějinách procházelo tolika změnami, které jsou tolik patrné na každém kroku, nejen na stavebních památkách, ale i na lidech, které dnes potkávám, tu mi padlo oko na místo v Lukášově evangeliu (12,55), kde Ježíš důrazně svým současníkům i apoštolům připomíná, že nedovedou rozpoznat „tento čas“, nebo jinde „znamení časů“. Byla to pro mne výzva k přemýšlení o našem čase, o tom, co jsem za těch skoro dvacet let „biskupování“ prožil, co prožila naše církev. Přemýšlel jsem o vývoji církve, jejích struktur, o duchovním vývoji i o „změnách časů“ v okolním prostředí, o změnách ve společnosti, v politice. Některé situace jsem částečně popsal v brožurce „Přehled jednání mezi státem a církvemi v letech 1990-2000“ (Česká biskupská konference 2001). Byla to mnohdy léta bojů a nepřízně pro církev.

Na základě Ježíšovy výzvy jsem tedy začal přemýšlet o „našem čase“, který plyne nyní. Někdy si totiž při rychlosti jeho plynutí ani neuvědomujeme změny, které nastávají.

Dlouze jsem se zastavil u největší z událostí posledního roku, u návštěvy papeže Benedikta XVI. v naší zemi. Myslím, že jsme dosud dostatečně nereflektovali hluboký vliv této návštěvy, stopu, kterou zanechala v naší společnosti, v jejích různých oblastech. Skutečnost, jak byl papež přijat se svým hlubokým poselstvím, které zapadalo do kontextu politické i ekonomické situace ve světě, jak byl přijat zvláště univerzitním prostředím, ale i politiky a společností, kolik času bylo návštěvě věnováno v médiích, byla nesrovnatelné s přijetím i největší státní návštěvy u nás. Papež nebyl představitelem nějakého spolku, ale jistou světovou autoritou. Prezident Václav Klaus doprovázel papeže téměř na každém kroku, zdůrazňoval značný myšlenkový soulad, prokazoval velkou úctu k jeho osobě. Ano, „časy se mění“. Jsem Bohu velmi vděčný za to, že jsem se mohl aktivně podílet i na zrodu této návštěvy (viz. článek Jak vznikla papežská návštěva).

Vztah k církvi jako takové se mění…Otevírá se tedy cesta ke schválení smlouvy mezi Českou republikou a Vatikánem, která byla vypracována vládou za spolupráce dvou velkých stran.

Bude tak podstatně snadnější nalézt shodu nad smlouvou a snad se rozptýlí i obavy těch, včetně vysokých politických představitelů, kteří v minulosti pozvedli svůj hlas proti ujednání. Už nebude možné nepravdivě tvrdit, že smlouva příliš privileguje katolickou církev, jak ji komentoval například prof. Pavlíček.

Do situace změn zapadá rovněž jmenování nového velvyslance u Svatého stolce, Pavla Vošalíka, který papeži v roce 2008 odevzdával pověřovací listiny právě v předvečer svátku sv. Václava. Tehdy mu Svatý otec sdělil svůj úmysl navštívit v dalším roce Českou republiku. Vztahy mezi Vatikánem a Českou republikou se od té doby prohloubily takovým způsobem, že nemůže být lepší příprava na podepsání smlouvy. V Římě byla za krátkou dobu zorganizována řada akcí, zviditelňujících Českou republiku a přibližujících nás k Vatikánu. Návštěvy českých politiků, státních představitelů při různých příležitostech, návštěva prezidenta republiky, ministra zahraničí, premiéra Fišera, setkání se Svatým otcem, s kardinálem státním sekretářem, návštěvy významných představitelů Vatikánu v naší zemi. Nechci vypočítávat dlouhou řadu podrobností, ale připomněl bych alespoň některé významné akce v Římě, organizované Velvyslanectvím ČR při Svatém stolci: koncert k výročí pádu železné opony, vzpomínková akce k šedesátému výročí „bartolomějské noci“ - přepadení klášterů v bývalém Československu, organizovaná společně se Slováky, ke které napsali pozdravný dopis premiéři obou zemí, 20. výročí obnovení nunciatury v Čechách, oslava devadesátin největšího českého teologa kardinála Tomáše Špidlíka, které se zúčastnili významní politici.

Časy se opravdu mění, takže schválení smlouvy na sebe asi nenechá dlouho čekat, i když premiér Fišer pochopitelně zdůrazňuje, že nemá takový mandát. Nově zřízená smíšená komise bude v tom smyslu konkrétně pracovat.

Ano, časy se mění a po dlouhé zimě přichází jaro, které připravily příhodné události a vhodné společensko-politické okolnosti.

Časy se mění i pro další „trvalku“ naší politické scény, pro tzv. církevní zákon, kterým před deseti lety chtělo tehdejší ministerstvo kultury, pod vedením ministra Dostála a ředitelky odboru církví dr. Řepové, zúžit svobodu církví. Ano, i tady se časy změnily a doufám, že bude možné tento zákon definitivně obnovit. I premiér Fišer měl na tom opravdový zájem. Obnova a schválení tohoto zákona bude dobře ladit se schválením smlouvy mezi Vatikánem a ČR, která má garantovat svobodu církví. Bude tedy velmi vhodné takový zákon o svobodě mít, aby bylo jasné, co má smlouva garantovat.

A konečně majetkové narovnání. V posledních letech podnikla Česká biskupská konference velké kroky k tomu, aby bylo možné konečně takový zákon schválit. I tady se časy změnily. Poslední velká brzda – poslanec Tlustý, je dnes pryč z politické scény. Před svým odchodem chtěl obstrukcí v parlamentní komisi dokázat, že návrh zákona o narovnání je nevyhovující. Tím se ale ukázalo, že církev je ve vládním návrhu velice skromná a že by mohla podle propočtů expertů žádat daleko, daleko více. Návrh zákona sice v komisi přeběhnutím poslance Tlustého na stranu opozice nebyl parlamentu doporučen, ale komise alespoň ukázala pro ty, kdo mají dobrou vůli, že je to dosud nejlepší návrh zákona v této věci. Katolická církev je velmi vstřícná k ostatním církvím, kterým chce z případného vyrovnání poskytnout velkoryse část na jejich finanční potřeby. Pozbývají tak na váze i slova prof. Pavlíčka o diskriminaci ostatních církví ze strany církve katolické při schvalování smlouvy mezi Vatikánem a ČR, jak jsem zmínil výše. Kromě toho Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových už dnes převádí některé sice zničené majetky na církev, takže mohou být obcím zcizeny a mohou ulehčit řešení některých problémů.

I tady se „časy mění“, a tak se připravuje jaro. Také změna na nejvyšším postu ve vedení církve usnadní mnohým politikům změny jejich postojů k uvedeným problémům, takže mohou bez uzardění říkat: tehdy to nešlo, ale nyní po změně vedení to půjde snadno…

I celková světová situace, různé bolestné události posledního roku tu hrají svou roli. Také vztah politiků k náboženství se poněkud mění.

Změny pomalu narůstaly v lůně minulého „studeného období“ a nyní může nastat jaro, aby změny vyrašily. Ano, časy se mění…

Kardinál Miloslav Vlk


Aby všichni byli jedno

Vyhledávání

Výběr jazyka