U Ježíše doma

Na břehu Galilejského moře je každé místo památné. Některá jsou zapsána v evangeliích, jiná jen naznačená nebo skrytá pod souvislostmi. Ježíš nezačal své veřejné působení zde; odešel do Jeruzaléma a k Jordánu za Janem Křtitelem, aby také on byl křtem Janovým „zjeven“ lidu. Ten žil v napětí a očekávání.

Z Jeruzaléma do Galileje jsme projížděli přes Judskou poušť. Představovali jsme si, jak se Kristus v takové pustině čtyřicet dní postil. Nebylo tu opravdu nic.

Po zatčení a uvěznění Jana Křtitele odešel Ježíš do Galileje. Tam začal hlásat radostnou zvěst. Když ho nazaretští nepřijali (srov. Lk 4,23-30), opustil Nazaret a usadil se v Kafarnau: „Když Ježíš uslyšel, že byl Jan (Křtitel) uvězněn, odebral se do Galileje. Opustil Nazaret, šel a usadil se v Kafarnau při moři v území Zabulonově a Neftalimově (Mt 4,12). Evangelisté o tomto místě říkají: “přišel do svého města“. Ježíš sám si ho zvolil jako „své město“. Právě tady si vybral své apoštoly: „Když šel podél Galilejského moře, uviděl Šimona a jeho bratra Ondřeje, jak loví v moři; byli totiž rybáři. Ježíš jim řekl: „Pojďte za mnou (…)“. Ihned nechali sítě a následovali ho. (srov. Mk 1,16-18). Ježíš tu pobýval asi rok a půl. Učil po celém kraji i na zdejších horách: „Ježíš pak chodil po celé Galileji, učil v jejich synagógách, hlásal evangelium o Božím království a uzdravoval mezi lidem každou nemoc a každou chorobu. Pověst o něm se roznesla po celé Sýrii. (…) A šly za ním velké zástupy z Galileje, Desetiměstí, Jeruzaléma, Judska i Zajordánska.“ (srov. Mt 4,23-25).

Ježíš měl v Kafarnau svou „základnu“. Využíval možnosti pobývat v domě Petrově nebo u někoho z apoštolů. Vyjížděl na všechny okolní břehy, apoštolé ho brali do lodi. Na jezeře zažili řadu velkých zázraků: utišení bouře, zázračný lov.

Proto jsme také vstoupili do lodi a uprostřed jezera si přečetli úryvky o těchto událostech.

I v okolních městech - Korozainu, Betsaidě a dalších - se stalo mnoho zázraků. Evangelista Marek říká: „Když se po několika dnech vrátil do Kafarnaa, proslechlo se, že je doma.“ Ve městě Kafarnaum se odehrálo mnoho zázraků: Ježíš uzdravuje Petrovu tchyni, trpící horečkou: „Když vešel Ježíš do Petrova domu, uviděl, že Petrova tchyně leží a má horečku. Dotkl se její ruky, a horečka jí přestala; (ona) vstala a obsluhovala ho“ (Mt 8,14), uzdravil ženu trpící krvácením, vzkřísil dvanáctiletou dcerku Jajra - představeného zdejší synagogy (Mk 5,21-43), uzdravil služebníka římského setníka (Lk 7,1-10), člověka posedlého ďáblem (Mt 7,28), člověka s uschlou rukou (Lk 6,6), ochrnutého, kterého spustili střechou: „Když se Ježíš po několika dnech vrátil do Kafarnaa, proslechlo se, že je doma. Sešlo se tolik lidí, že už nestačilo ani místo přede dveřmi, a on jim hlásal Boží slovo. Tu k němu přicházeli s ochrnulým, čtyři ho nesli. Pro množství lidí se s ním nemohli k němu dostat. Proto nad tím místem, kde byl Ježíš, odkryli střechu, udělali otvor a spustili dolů lehátko, na kterém ochrnulý ležel. Když Ježíš viděl jejich víru, řekl ochrnulému: „Synu, odpouštějí se ti hříchy.“ (…) Abyste však věděli, že Syn člověka má moc odpouštět na zemi hříchy“ – řekl ochrnulému: „Pravím ti, vstaň, vezmi své lehátko a jdi domů!“ On vstal, ihned vzal lehátko a přede všemi odešel, takže všichni žasli, velebili Boha a říkali: „Něco takového jsme ještě nikdy neviděli.“ (srov. Mk 2,1-12).

Bylo by možné najít řadu momentů, závažných rozhovorů, které se udály právě tady: „Potom přišli do Kafarnaa. Když byl v domě, zeptal se jich: „O čem jste cestou rozmlouvali?“ Oni mlčeli, protože cestou mezi sebou rozmlouvali o tom, kdo z nich je největší. Ježíš se posadil, zavolal si svých Dvanáct a řekl jim: „Kdo chce být první, ať je ze všech poslední a služebníkem všech.“ (Mt 9, 33-35) Stejně tak spor o placení daně: „Tehdy farizeové odešli a uradili se, jak by ho chytili za slovo. Poslali k němu své učedníky zároveň s herodovci, aby mu řekli: „Mistře, víme, že jsi pravdomluvný a že učíš cestě k Bohu podle pravdy. Nedbáš lidských ohledů, nehledíš totiž na to, čím kdo je. Pověz nám tedy: Co myslíš, je dovoleno platit daň císaři, nebo ne?“ Ježíš prohlédl jejich zlý úmysl a odpověděl: „Co mě pokoušíte, pokrytci? Ukažte mi peníz, kterým se platí daň!“Podali mu denár. Zeptal se jich: „Čí je to obraz a nápis?“Odpověděli: „Císařův. „Tu jim řekl: „Dávejte tedy, co je císařovo, císaři, a co je Boží, Bohu.“ Když to uslyšeli, podivili se, nechali ho a odešli.“(Mt 22,15-22)

Tady, kde si vyvolil apoštoly, se Ježíš dožil i zklamání, když hovořil o chlebu života: „Ježíš jim řekl: „Já jsem chléb života! Kdo přichází ke mně, nebude nikdy hladovět, a kdo věří ve mne, nebude nikdy žíznit…“ (Jan 6, 35): (…) Tak mluvil, když učil v synagóze v Kafarnau. Mnozí z jeho učedníků však, když to slyšeli, řekli: „To je tvrdá řeč! Kdopak to má poslouchat?“ (Jan 6,59) A mnoho jeho učedníků odešlo. V této úžasně dramatické chvíli se Ježíš obrací na své apoštoly se slovy: „I vy chcete odejít?“ (Jan 6,67). Petr zachraňuje tuto situaci: „Pane, ke komu půjdeme?“ (Jan 6,68)

Ke Kafarnau se váže ještě mnoho dalších události. Jde o jedno z nejzávažnějších míst Ježíšovy činnosti: opravdu „jeho město“. Ježíš ale nakonec musel tamním obyvatelům vytknout, že po tolika zázracích se neobrátili: „Pak začal vytýkat městům, ve kterých se stalo nejvíc jeho zázraků, že se neobrátila: (…) „A ty, Kafarnaum, budeš snad vyvýšeno až do nebe? Až do pekla klesneš!“ (srov. Mt 11,20-24).

Kafarnaum, město na severní hranici, bylo velmi významné. Římské posádce tu velel zbožný setník (srov. Lk 7,1-10). Archeologické vykopávky odkryly poblíž města „vojenský památník“. Byla tu i celnice, kterou měl pronajatou celník Levi - Matouš. Procházela tudy totiž tak zvaná mořská cesta. Obyvatelé byli rybáři a zemědělci. Lze si tu prohlédnout nálezy velkých kamenných mlýnů na obilí a lisů na olivový olej. Vykopávky podrobně vypovídají o každodenním životě obyvatel.

Kafarnaum je jedním z nejzachovalejších míst Ježíšova působení. Petrův dům, kde Ježíš pobýval, byl záhy přeměněn na místo kultu, kolem kterého se rozvinula silná židovsko-křesťanská komunita. Po staletí byl dům udržován, upravován, zdoben a následně pro značný příliv věřících rozšířen. Byl to opravdu „dům církve“, „dům Petrův“. Vykopávky odkryly jeho velké stopy…

Stojíme tu tedy na jednom z nejposvátnějších míst, kde Syn člověka pobýval. Petrův dům s velkou věrností evokuje život tehdejší doby, zachovaný úctou věřících, ukazuje chudobu pozemské existence Božího Syna, který přišel, aby sdílel s chudými poslední místo. Nad vykopávkami, které zůstávají pečlivě uchovávány, je dnes postaven památník sv. Petra z roku 1990. Zhodnocuje a vyzdvihuje, že toto je jedno z nejjistějších evangelních míst.

Také vykopávka synagogy vedle Petrova domu, je velice zachovaná. I ona je věrným svědkem všeho, co se tu dálo.

Vše kolem nás vede k tomu, abychom se zastavili a pomocí evangelií se snadno ponořili do hmatatelných skutečností. Skrze slova evangelia, skrze slavení eucharistie tak můžeme být i dnes, v přítomnosti, konkrétně účastni této silné a nezměrné minulosti…

kardinál Miloslav Vlk