Přesun na obsah

Dvě hory

1. 6. 2010

V evangeliu se kromě hory Olivové v Jeruzalémě proslavily ještě dvě hory v Galileji: hora Tábor - hora Proměnění - v blízkosti Kány a Nazareta, a pak hora Blahoslavenství u Genezaretského jezera, blízko Kafarnaa. Při návštěvě Galileje tyto hory nelze vynechat.

Když jsme opustili Kánu, zamířili jsme na horu Tábor. Viděli jsme ji před sebou: je vysoká 660 metrů, na vrcholu je již z dálky vidět baziliku.

Na úpatí leží tři vesnice. Jedna se jmenuje Daburieh. Připomíná starozákonní prorokyni Deboru (srov. Kniha Soudců, kapitola 4-5) a známou událost se soudcem Bárakem a velitelem nepřátelského vojska Sisarou. Tehdy byla na vrcholu vojenská pevnost a strategický bod.

Na úpatí necháváme stát autobus a přesedáme do menších vozidel, protože k vrcholu se vine silnice plná zatáček, většinou skoro o 360 stupňů. Velkou frekvenci turistů a poutníků by v těchto zatáčkách bylo jen stěží možné zvládat většími dopravními prostředky.

Z vrcholu hory je nádherný výhled daleko do úrodné krajiny s obilnými poli, kde je množství oliv, vinných keřů a jiných stromů či keřů. Pro událost svého proměnění si Ježíš vybral nádherné místo!

Zprávu o proměnění Páně uvádějí synoptici. Dva z nich říkají, že Ježíš vzal s sebou Petra, Jakuba a Jana (ty, které pak s sebou vzal i do Getsemanské zahrady). Vystoupil s nimi „na vysokou horu“ (srov. Mt 17; Mk 9). Jméno není uváděno, ale o vysoké hoře v Galileji nemůže být pochyb. Hlavně je tu nepřerušená tradice od prvních dob. Od 17. století tu nepřetržitě sídlí „kustodi“ Svaté země, františkáni.

Jak to tu často bývá, i chrám Proměnění byl postaven v nové době, až ve třicátých letech minulého století. Architektem byl Ital Antonio Barluzzi. Chrám byl vystavěn na rozvalinách třech původních malých chrámů byzantských. Četné vykopávky promlouvají i tady o bohaté duchovní minulosti hory. Průčelí baziliky, postavené v pseudorománsko-syrském stylu, napovídá o tajemství, které tento chrám skrývá. Stavitel bohatě využil znamení stanu, dvě postranní věže spojené dalším stanem uprostřed; hlavní vchod má portál ve formě stanu.

Na kupolovité apsidě vpředu mohutného členitého trojlodního bazilikálního prostoru uvnitř a na dalších místech chrámu je zobrazena událost proměnění, jak ji popisují evangelisté. Jsou tu však naznačena i další proměnění Ježíšova života:  vtělení, eucharistie, zmrtvýchvstání.

Čteme trojí evangelní líčení události na místech, kde tradice, nezřídka přerušovaná měnícími se dějinnými událostmi, přece jen uchovala ve vykopávkách i v dochované úctě to, co je písemně uchováno neporušeně dodnes v evangeliích.

Na dlouhém nádvoří před chrámem a v jeho okolí jsou nápadně pěkně udržovány květiny a ozdobné rostliny. Vysvětlení jsme našli v nápisu na jednom z domů po straně nádvoří: „Mondo X“…Je to dům, kde už dlouhá léta pod vedením bratří františkánů z vedlejšího kláštera žije komunita vyléčených nebo léčených narkomanů, v současnosti je jich tam asi deset. Vzorně pečují o krásné okolí: Kristus zmrtvýchvstalý proměňuje životy lidí, nejen apoštolů tehdy, po svém zmrtvýchvstání, zjeveném, „předobrazeném“ právě na tomto místě, ale moc jeho zmrtvýchvstání jde i dnešní dobou a proměňuje náš, mnohdy nemožný, svět.

Již předem jsme byli pozváni na oběd, který připravila právě tato. Je tu malé hospodářství a provozuje se dům pro hosty, pro poutníky. Znovu se setkávám s prvkem – minulost zasahuje do přítomnosti. I my, dnes, jsme jako apoštolé tehdy, mohli při sestupování s hory diskutovat, co znamená vstát z mrtvých.

Pokračovali jsme pak na sever podél Galilejského moře na další horu – Blahoslavenství. Není tak vysoká a možná nemá tak krásný a široký výhled do kraje. Jižním směrem ale leží, jakoby u paty, krásné a široké moře galilejské, výhled na město Tiberias a okolní vrcholy. Moře je dlouhé 21 kilometrů, vypadá jako modré oko v nádherné okolní zeleni. Apoštolé byli rybáři, jejich živobytím byl rybolov. Lovení ryb je dnes v jezeře zakázáno.

Do Tiberiady, města Herodova, podle evangelií Ježíš nikdy nevkročil, ale celá tato nádherná oblast byla místem hlásání jeho radostné zvěsti, samozřejmě i jezero. Na každém kroku jsou tu evangelní stopy Ježíšovy činnosti. Sem na horu se Ježíš často chodil modlit sám. Protože svahy hory jsou spíše táhlé, není dobře vidět na známé krásné biblické místo u paty hory na břehu jezera – na Tabghu (i když není její jméno v evangeliích) a na oblast Kafarnaa, na místa, kde se odehrála většina Ježíšova působení v Galileji.

Scénář situace je stejný jako všude: původně byzantský kostel, jehož zbytky byly vykopány ve 30. letech minulého století. Františkáni tu postavili moderní kostel a opět architekt Antonio Barluzzi, jako vždy, vtiskl do architektury biblické znamení: osmihranný kostel, připomínající osmero blahoslavenství (srov. Mt 5). Je postavený z místního čediče. Kolem je mnoho zeleně, v bezprostředním okolí jsou postaveny amfiteatry. Uprostřed zeleně jsou oltáře se sedadly okolo, aby při velkém přílivu poutníků bylo možno slavit v klidu více mší svatých současně.

Uvnitř chrámu v horní části stěn je tu jakoby na čtyřhranných oknech latinsky napsáno osmero blahoslavenství. Ježíš tu pronesl nejen jádro svého učení, ale bylo to oblíbené místo kde Ježíš častěji učil - výhled do krajiny a na jezero (srov. Mt 5,1- 7,28). Známá starověká poutnice Egeria, která v r. 395 navštívila tato místa, popisuje ve svém deníčku mimo jiné zdejší přírodní situaci, mluví o travnatém místě, kde Ježíš nasytil zástupy, kde vyvěrá sedm pramenů a běží do moře. (Ještě dnes protéká klášterem sester františkánek v Tabgze pod horou na břehu jezera mohutný potok. Název toho místa je právě od řeckého výrazu „heptapegon, sedm pramenů, stejně i sousedním klášterem františkánů).

Posadili jsme se na travnatém svahu a četli z evangelia o zázraku, který tu Ježíš udělal (Jan 6,1 a dále). Pokračovali jsme dalšími pasážemi z evangelia a nechali jsme do svých srdcí vstupovat živé Ježíšovo slovo, nad kterým tehdy zástupy žasly, protože Ježíš „učil jako ten, kdo má moc…“ (Mt 7,28). Se silnou ozvěnou Ježíšových slov v srdci jsme sestupovali i my z hory. Na břehu jezera, v Tabgze jsme se setkali ještě se silnějšími, oslovujícími okamžiky Ježíšovy činnosti. Je tu chrám, který připomíná již zmíněné zázračné nasycení zástupů se známou mozaikou vykopanou v původní byzantské bazilice z V. století. Dále místo, kde se Ježíš setkal se svými apoštoly po svém zmrtvýchvstání, když jim připravil snídani (Jan 21). Na tomto místě tehdy Ježíš ustanovil Petrův primát. Dodnes to připomíná Petrova socha a malý kostelík Petrova primátu, postavený sice v 30. letech minulého století, ale jako vždy zde, na základech starověkých kostelíků, vykopaných v těchto místech. Tady jsme se po přečtení příslušných pasáží evangelia modlili za Svatého otce a za všechny biskupy.

Plni hlubokých dojmů jsme popojeli kousek na východ, do „Ježíšova města“ (Mt 9,1), jak to hlásá nápis na bráně, kterou vstupujeme. Pokračujeme, po obou stranách nás obklopuje velké množství vykopávek. Je asi největší, jaké jsem tu v Galileji viděl.

Přicházíme k domu Petrovu, kde Pán Ježíš pobýval. Udělal tu řadu zázraků. Pár kroků odtud je stará synagoga, dokonale vykopaná, do které Ježíš vešel v sobotu, když se vrátil po třiceti dnech z pouště a kde četl před svými překvapenými spoluobčany známý pasus z Izaiášova proroctví: „Duch Páně, duch Hospodinův nade mnou…“ Iz 61, 1 ad/. Je úžasné, jak je toto místo - jedno z nejposvátnějších míst Ježíšova působení, místo společenství s apoštoly a nakonec místo počátků církve v těchto končinách - jak je archeologicky zdokumentováno a jak vykopávky podrobně potvrzují zprávy evangelia.

Naplnění silnými dojmy i vděčností Pánu, že nám takovéto důkazy dává do rukou, jsme nasedali na loď, abychom přejeli na druhý břeh jako Ježíš s apoštoly tolikrát. Uprostřed nezbytné čtení z evangelia o událostech, které se tu staly: Ježíš jde po vodě, utiší bouři na jezeře…

Přejíždíme na druhý břeh, abychom v kibucu En Gev povečeřeli. Poutník se nemůže ubránit dojmu, že se vrátil o dva tisíce let zpátky.


Aby všichni byli jedno

Vyhledávání

Výběr jazyka