Blokace rozvoje

Rozhodnutí Ústavního soudu neuvolnit zablokovanou církevní půdu, odmítá žádosti některých senátorů o zrušení některých částí tak zvaného blokačního paragrafu z roku 1991, který brání divokému zprivatizování a rozkradení církevního majetku, který byl před šedesáti léty komunistickým režimem zestátněn, případně přidělen novým majitelům. Ústavní soud však konstatoval, že nečinnost zákonodárců v otázce řešení vztahu církví a statu je protiústavní. Za uplynulých dvacet let se náš stát nedokázal s touto situací vypořádat a problém vyřešit. Církev nemohla s tímto svým odcizeným majetkem hospodařit, zajišťovat své ekonomické potřeby. Nadále – jako za minulého režimu – zůstávala na státu ekonomicky závislá podle komunistického zákona „O hospodářském zabezpečení církve“ z roku 1949, který je dosud v platnosti, dokud nebude otázka majetkového narovnání vyřešena.

Důsledky neřešení této otázky však tvrdě dopadaly na ty, kdo tento majetek spravovali. Jde zvláště o města a obce, které drží množství pozemkového a jiného majetku, rozkládajícího se na jejich katastru. Tento majetek užívají, mají z něj zadarmo nemalý zisk, ale nemohou ho například zcizovat, investovat do něj, stavět na něm a tak dále. Církev byla s těmito správci v kontaktu, snažila se jim pomoci například smlouvou o smlouvě budoucí, ve které se vyslovovala, že v případě navrácení toho majetku ho novým držitelům prodá. Tento způsob však náš právní řád neuznával. Obce proto byly na rozdíl od jiných v nevýhodě, protože tato situace blokovala například jejich investiční plány a stavební rozvoj. Proto se Svaz měst a obcí, zvláště v posledních letech, velmi angažoval ve spolupráci s církvemi při přípravě posledního návrhu zákona o majetkovém vyrovnání i různými intervencemi. Bohužel ani tento poslední nejlepší, pro stát velmi výhodný návrh zákona neprošel v minulém parlamentu při jeho složení „zásluhou“ sociálních demokratů a komunistů a sobeckými zájmy přeběhlíka Vlastimila Tlustého.

Přestože speciální parlamentní komise, která měla prozkoumat uvedený návrh zákona a doporučit ho parlamentu k hlasování, dostala ta nejlepší doporučení od odborníků, rozhodla se – z politických důvodů - ho parlamentu nedoporučit. Tím byla situace církve i velmi obtížná situace obcí opět (už po několikáte) odsunutá do nedohledna. Proto skupina senátorů podala k Ústavnímu soudu žádost o škrtnutí části blokačního paragrafu, která se týká především pozemkového majetku, aby mohl být uvedený problém obcí vyřešen. Ústavní soud tuto žádost, která chtěla řešit skutečně obtížný problém obcí, zaviněný parlamentem a nevůlí politiků, na úkor práv církve, právem odmítl. Jeho rozhodnutí je velkou výzvou k současné vládě a parlamentu konečně vyřešit tento problém, vlekoucí se dvacet let. Soudkyně Ivana Janů dokonce vyslovila názor, že protiústavně jednají ti, kdo to vše zavinili, to znamená zákonodárci. Opačné rozhodnutí by bylo porušením principu právní jistoty a důvěry v právo. Že by se v oblasti práva blýskalo na lepší časy?

Představitelé církve tento závěr přivítali, poněvadž to není jen opatrné našlapování kolem problému a jeho zametání pod koberec, ale otevřené pojmenování jádra věci a viníků. Církev je připravena jednat. Ze své strany byla vždy ochota k jednání i k velkým ústupkům. Například poslední návrh předpokládá ponechání majetku diecézí v rukou státu za jakési finanční odškodnění, které představuje pouze minimální částku oproti tomu, co by církev mohla - podle ekonomických, ne církevních, expertů – žádat. V této souvislosti si dnes někteří členové vlády i další politici uvědomují, že tento vleklý problém je nutné řešit, protože jeho neřešení „je ostuda“, jak řekl jeden člen nové vlády. Lze tedy doufat, že tato vláda, která má jistě mnoho obtížných otázek k řešení, najde čas i odvahu k dokončení této vleklé kauzy, která dnes brzdí rozvoj. Takové hlasy se už ozývají…

Přehled úsilí církve, zvláště v devadesátých letech, přinesla brožurka „Přehled jednání mezi státem a církvemi v létech 1990-2000“, vydaná Českou biskupskou konferencí v roce 2001. Na těchto internetových stránkách jsem častěji komentoval úsilí církve pomoci k řešení i snahu některých stran i politiků celou kauzu oddalovat. Za to jsem byl někdy označován za neústupného, ale kdyby se tomuto „neústupnému“ hlasu poskytlo slyšení, mohla být kauza vyřešená už dávno…

Při řešení této věci se bude asi přetřásat minulost a účast různých aktérů na ní. Pro usnadnění vzpomínání doporučuji již zmíněnou brožuru a další články na těchto webových stránkách.

kardinál Miloslav Vlk