Přesun na obsah

Promluva kardinála Vlka v den slavnosti ve Staré Boleslavi.

16. 8. 2010

Promluva kardinála Miloslava Vlka v den slavnosti Nanebevzetí Panny Marie ve Staré Boleslavi (15. srpna 2010)

V naší vlasti je mnoho větších či menších mariánských poutních míst, často s dlouhou a bohatou poutní tradicí. Staroboleslavská Panna Maria má mezi nimi zvláštní místo. Je vzývána jako „Palladium České země“, jako její ochránkyně, jako strážkyně tradice víry českého národa. Od doby pobělohorské, kdy se před 360 lety Paladium vrátilo do Boleslavi, se v tehdejší nábožensky vážné situaci jeho úcta zvláště rozvinula. Vždy znovu a znovu silněji ožívá v dobách, kdy více vnímáme, že sami nestačíme a že potřebujeme pomoci shůry.

Zde ve Staré Boleslavi, jako nikde jinde v naší vlasti, je obdivuhodně spojena úcta k hlavnímu patronu české země, ochránci a věčnému panovníku naší vlasti sv. Václavovi, s úctou k Panně Marii jako k Palladiu, ochránkyni naší víry.

Všichni znáte propojení Palladia se sv. Václavem, spojení s kořeny naší cyrilometodějské víry, se sv. Ludmilou. Podrobné zkoumání těchto otázek ale přenecháme historikům… V tradici naší zbožnosti je sv. Václav především ochráncem vlasti, ochráncem její hodnotové tradice, dědictví otců. Jde spíše o rovinu národní a státní, se kterou je tento světec – panovník úzce spojen. Toto spojení je v posledních letech stále více přijímáno a uznáváno i těmi, kdo s námi nesdílejí tradici naší víry. Je to patrné při svatováclavských poutích, které jsme rozvinuli. Svátek sv. Václava je svátkem státním. Vše bylo ještě podtrženo loňskou návštěvou papeže Benedikta XVI. právě v den svátku sv. Václava.

Dnes, tady ve Staré Boleslavi, slavíme především Pannu Marii, Palladium, ochránkyni naší víry. Slavíme ji jako nanebevzatou, jako mocnou královnu nebes. Radujeme se z jejího povýšení. Ona sama v Duchu svatém to o sobě prohlásila při návštěvě své příbuzné Alžběty, jak jsme slyšeli v dnešním evangeliu z jejího magnificat. Kniha Zjevení o ní říká: “Žena oděná sluncem“. V apokalyptické řeči je „Slunce“ Bůh, Ježíš… Žena zcela proniknutá jeho mocí a silou, s jeho přítomností ve svém nitru – to je Maria…

Jsme si vědomi, že naše ochránkyně je mocná. S tímto vědomím, v tradici našich předků vyjadřované v krásných mariánských písních, přicházíme, abychom její mocné královské přímluvě svěřili s důvěrou i své dnešní prosby, které vyjádříme v přímluvách.

My poutníci dnes přicházíme, díváme se na Pannu Marii, která je obrazem a vzorem církve, abychom se vedle přednášených proseb od Panny Marie také učili. Čemu? Ptáme se: co je důležité pro nás, pro naší současnou společnost? Většina národa není ateistická, jak se před papežovou návštěvou leckde psalo. Většina národa je vůči Bohu lhostejná. Nepopírá výslovně jeho existenci, ale myslí si, že jestli Bůh je, tak je někde daleko. Ve světě není, možná že je v nebi, ve svém ráji, ve své blaženosti, ale o svět se nestará. A my…? My se nestaráme o něj. Tak mnozí uvažují podle svých lidských představ a měřítek. To je většinový názor. Je ale pravda, že dnes roste počet lidí, kteří začínají Boha hledat a ptát se po něm. Na tento jev bychom měli jako církev více reagovat…

Většinová představa, že náš svět je mimo Boha, že on existuje, ale že je daleko, mimo svět, neodpovídá křesťanskému pojmu Boha. Vždyť vše, co stvořil, je v něm, protože on je nekonečný, větší než svět, který stvořil, nic konečného nemůže být mimo něj. Konečný svět, který stvořil, je v Bohu a Bůh je ve světě, je mu blízko, je v něm… On ho svou mocí udržuje v existenci, při životě.  Někdy i mnozí křesťané mají o Bohu jakési podivné „prostorové“ představy. Mylně se domnívají, že Bůh je ve své věčnosti, že na ně čeká, až tam k němu po smrti přijdou a setkají se s ním. Úkolem nás křesťanů je prožívat ve světě velikou skutečnost mocné Boží přítomnosti v každém okamžiku našeho života. Za všemi věcmi, událostmi hledat a vidět jeho…
Někdy nejsou lidé schopni tuto představu Boha, přítomného všude, uvést do soluadu s tolikerým zlem ve světě. Domnívají se proto, že kdyby Bůh byl, nebylo by ve světě zlo. Obviňují Boha, že to zlo nechává; zlo je většinou způsobeno námi lidmi. To, co člověka dělá člověkem a odlišuje ho od ostatních živočichů, je jeho svobodná vůle, kterou mu Bůh dal. Dnešní člověk si ji žárlivě střeží a nechce, aby byla někým nebo něčím omezována. Má možnost dělat i zlo. Bůh není žádný loutkař, který člověka řídí, omezuje a zasahuje, jakmile by dělal něco, co se Bohu nelíbí a co je nesprávné. Nezbavuje nás svobody a nesnižuje nás na úroveň ostatních živočichů. Člověk je nespravedlivý: obviňuje Boha a připisuje mu zlo, které sám svou svobodnou vůlí páchá.

Aby přítomnost Boží ve světě byla ještě konkrétnější, bližší, vyvolil Bůh Pannu Marii, aby Boha, Božího Syna Ježíše, zrodila pro svět, aby ho světu „dala“. To je její poslání: Maria nesoucí Ježíše v náručí. On po svém zmrtvýchvstání ve světě, v církvi a ve svátostech tolikerým způsobem zůstal přítomen. Abychom mohli absenci Boha ve světě, v myslích lidí zaplňovat, musíme se napřed sami naučit hledat, vidět Boha blízkého, přítomného ve světě, ve společenství církve, ve svátostech. Mít ho stále na zřeteli. Panna Maria s úzkostí hledala Ježíše, když jí na chvilku zmizel z očí…

Hledat a vidět Krista: když se to pro nás stane obvyklou každodenní skutečností, pak budeme jako Maria, s Ježíšem ve svém nitru, ve svém náručí…

Na pouti se díváme na Pannu Marii. Ona má Ježíše v náručí, přináší ho světu. To je výzva, to je odkaz Panny Marie, Palladia země české: přinášet do našeho světa Krista. Také papež Benedikt nedávno vyzval věřící, aby do světa, ve kterém jakoby Kristus nebyl, přinášeli v náručí svého života Ježíše. Maria to udělala hned po zvěstování, rychle spěchala do hor k Alžbětě. Ježíš v jejím nitru už při prvním slově pozdravu posvětil Jana v lůně Alžběty a ona byla naplněna Duchem svatým.

Na svatbě v Káně Panna Maria řekla služebníkům: „Co vám řekne, to udělejte!“ A Ježíš nám řekl: „Kde jsou dva nebo tři shromážděni v mém jménu, v mé lásce, tam jsem já, Zmrtvýchvstalý, uprostřed nich“ (srov. Mt 18, 20). To je velmi konkrétní a pravdivé slovo, vyjadřující jak chce být Ježíš konkrétně ve světě skrze nás, skrze naši vzájemnou lásku, rozlitou mocí Ducha svatého v našich srdcích, přítomen. Bůh blízký uprostřed nás: tomu je zapotřebí uvěřit, tomu se musíme učit, zakoušet Ježíšovu přítomnost mezi námi a vnášet ji do světa. To je vzor Panny Marie s Ježíšem v náručí, to je její výzva: cokoliv vám řekne, udělejte!

Miloslav kardinál Vlk


Aby všichni byli jedno

Vyhledávání

Výběr jazyka