Promluva kardinála Vlka v katedrále Krista Krále v Reyjkavíku

Slavit znamená prožívat aktuálně to, co oslavujeme. V úvodu jsem připomněl přítomnost Ježíše Zmrtvýchvstalého; on není daleko, ve svém nebeském království. On je uprostřed nás. Říká nám: „Já jsem s vámi po všechny dny až do skonání světa“ – to znamená, že je s námi i dnes. Tato Ježíšova slova jsou pravdivá. Řekl také: „Boží království je uprostřed vás.“

Boží slovo, které jsme dnes vyslechli, je slovo živé, Pán ho říká nám. Ústy proroka Izajáše říká: "Přijdu, abych shromáždil všechny národy a jazyky… na mou svatou horu do Jeruzaléma.“ (srov. Iz 66,18-21). Svatá hora Jeruzalém neznamená jen geografické místo, tedy horu Sión v Jeruzalémě, v Izraeli. Evangelium hovoří vícekrát o „novém Jeruzalémě“, tedy o církvi. V průběhu dějin shromažďoval Bůh postupně všechny národy země na nový Sión, do nového Jeruzaléma, do církve, která je jak v Africe, tak v Americe, na Dálném Východě a sahá až sem, na sever světa. Ve vaší diecézi jsou lidé z různých národů, různých jazyků. I zde, ve vaší diecézi, se proto naplňuje toto Boží slovo.

Ve zmíněné citaci je jedna velmi důležitá věta. Bůh říká: „na mou svatou horu“. Na jiném místě říká Pán: „Budou mým lidem a já budu jejich Bohem.“ V Lukášově evangeliu čteme: „Boží království je mezi vámi.“ (srov. Lk 17,21) Náš Bůh je Bůh blízký. Dnešní svět není světem převážně ateistickým. Většina lidí Boží existenci nepopírá. Je spíše přesvědčena, že Bůh je daleko, nahoře – ve svém nebi, ve svém ráji, ve světě přítomen není. Bohužel mnohdy i lidé věřící zastávají názor, že Bůh přebývá ve svém dalekém Ráji a očekává nás, až se s ním setkáme po smrti, „tam nahoře“. Tento pohled je mylný.

V katechismu jsme se učili, že Bůh je nekonečný, všemohoucí a všudypřítomný. Všechno co stvořil, je v něm, nezávisle na našem vědomí, na naší vůli. Mimo něj nemůže existovat nic. Ano, to je pravda, kterou nelze popřít nebo změnit. Je to otázka víry.

Lidé v naší sekularizované době ale nechtěji věřit jen tak. To, v co věří, chtějí zakoušet svými smysly, chtějí se Boha „dotknout“.

Náš Bůh je Bůh nekonečný, který nás má nesmírně rád. Je všudypřítomný, ale přišel k nám ještě blíž, abychom mu mohli být blízko, abychom se ho mohli dotknout. Vzal na sebe lidské tělo, vstoupil do našeho světa jako člověk, stal se člověkem, narodil se z Panny Marie. Na konci života, po své smrti, vstal z mrtvých se svým proměněným tělem (které nepodléhá času a prostoru), aby tak mohl zůstávat na každém místě ve světě, abychom mohli zakoušet, že je nám blízko. Po své smrti to řekl slovy: „Já (Zmrtvýchvstalý) jsem s vámi po všechny dny až do konce světa.“ Ve Starém zákoně je jedna velmi důležitá věta: Mou rozkoší je přebývat s lidskými syny. (srov. Kniha Přísloví). Náš Bůh touží po tom, aby byl s námi.

Přítomnost Zmrtvýchvstalého není pouhou všudypřítomností, která by byla na nás nezávislá. Ježíš vysvětlil svým apoštolům, co máme dělat proto, aby on mohl být přítomen v našem středu, se svým oslaveným zrmtvýchvstalým tělem. Řekl: „Kde jsou dva nebo tři shromážděni v mém jménu, tam jsem já uprostřed nich.“ Jméno Boha je Láska. „V mém jménu“ proto znamená v mé lásce, v Duchu svatém, který byl vlit do srdce každého pokřtěného.

Tuto skutečnost bych rád dokreslil svým osobním prožitkem z dob komunismu. V té době jsme se, coby mladí lidé, nemohli svobodně setkávat – bylo to možné jen tajně, v lesích nebo na horách. Nemohli být s námi kněží, aby sloužili mši svatou, to vše bylo zakázané. V té době jsme poznali skutečnost – Krista zmrtvýchvstalého, přítomného mezi námi skrze vzájemnou lásku. Učili jsme se tomu skrze spiritualitu Hnutí fokoláre. Když jsme takto žili, zakoušeli jsme jeho přítomnost jako pokoj, radost… Ježíš přítomný mezi námi působil i mnohá obrácení. Když do našeho společenství zavítal někdo nový, často řekl: „Ale tady je něco zvláštního…“

Tato spiritualita Ježíše Zmrtvýchvstalého mezi námi se již 70 let šíří po celém světě, žije ji mnoho křesťanů. Svět, který nás obklopuje a myslí si, že Bůh je od nás daleko, se může právě takto setkat s Bohem blízkým. Papež Benedikt XVI. nás zve, abychom přinášeli Boha do tohoto světa, kde přítomnost živého Boha schází, přítomnost Boha mezi lidmi. Abychom jeho slova mohli naplnit, je potřebné nejdříve osobně prožít přítomnost Zmrtvýchvstalého. Právě v tom vidím velikou úlohu věřících diecéze, která je zasvěcena Kristu zmrtvýchvstalému, Kristu Králi, jeho království… V prvním čtení, jak jsem zmínil na začátku, říká Hospodin ústy proroka Izajáše: „Shromáždím všechny národy na svou svatou horu“ – to znamená do církve, abych mohl být uprostřed nich. Kristus Král živě přítomný mezi vámi. Na začátku mše svaté vám to pokaždé připomíná celebrující kněz slovy: „Pán s vámi“ – to znamená: „Zmrtvýchvstalý je s vámi“. Právě skrze tento prožitek, můžeme – jak nás vyzývá Svatý otec – přinášet tomuto světu živého Boha, Boha blízkého.

V tomto duchu teď společně oslavíme výročí vaší katedrály, vaší diecéze. Přijali jste mě s láskou, já jsem přijel a promlouval jsem k vám z lásky, stejně tak jste mi naslouchali vy. Spojil nás tedy duch lásky a v Duchu svatém přichází Ježíš. Ježíš tak přicházel vždy. I v této mši svaté přichází v Eucharistii v síle Ducha svatého. Poděkujme Bohu – Otci skrze Ježíše za všechny milosti, kterých se vám dostalo během 100 let existence této katedrály.