"Býti archivářem" s J. Em. Miloslavem kardinálem Vlkem

Následující článek byl převzat ze stránek studentů archivnictví Jihočeské univerzity.

Dne 2. listopadu 2010 uspořádal Ústav archivnictví a pomocných věd historických Filozofické fakulty Jihočeské univerzity spolu s tamější studentskou sekcí České archivní společnosti další přednášku z cyklu „Býti archivářem“. Dlouho očekávaným hostem tohoto přednáškového cyklu byl pan kardinál Miloslav Vlk, bývalý pražský arcibiskup, ale také někdejší archivář.

Přednáška se konala od 16 hodin, avšak tentokrát ve velké posluchárně budovy B2 Přírodovědecké fakulty JU. Posluchárna se brzy zcela zaplnila, a to nejen studenty, ale i pedagogy z různých fakult Jihočeské univerzity, zájemci z řad archivářů a veřejnosti (pozvánka byla zveřejněna i v tisku) a konečně i několika hosty, kteří patřili mezi někdejší kolegy či přátele pana kardinála.

V posluchárně zavládlo uctivé ticho, jakmile pan kardinál vstoupil. Paní docentka Marie Ryantová, jež toto nezapomenutelné setkání zprostředkovala, nejprve pana kardinála představila. Nad výčtem jeho curricula vitae se posluchačům zatajil dech... A udiven množstvím svých ocenění a čestných titulů byl i pan kardinál, jak sám poznamenal.

Když se pan kardinál konečně rozhovořil, napjaté ticho opadlo, zavládla velice přátelská atmosféra a posluchači nadšeně reagovali na jeho vyprávění. Hned na úvod se pan přednášející svěřil, že mezi archiváři se vždy cítil dobře – zvláště za minulého režimu, kdy archivnictví bylo jedním z mála oborů, jež nebyly příliš poznamenány ideologií.

Líčení své životní pouti začal pan kardinál dobou po absolvování Gymnázia J. V. Jirsíka v Českých Budějovicích roku 1952. Odmítal se totiž stát členem Svazu socialistické mládeže, což mu znemožnilo nastoupit na vysokou školu. Již tehdy byl rozhodnut stát se knězem, avšak cesta k uskutečnění tohoto cíle byla velmi spletitá. Rok po maturitě strávil Miloslav Vlk jako dělník v továrně Motor Union v Českých Budějovicích, pak nastoupil základní vojenskou službu. Paradoxně právě ta mu nakonec umožnila nástup na Karlovu univerzitu. Pan kardinál tedy začal studovat historii a latinu, ovšem pouze na několik měsíců. Výuka klasické filologie byla totiž záhy zrušena, a tak se Miloslav Vlk, znechucen ideologickým zatížením historie, rozhodl přestoupit na archivnictví.

Archivnictví se stalo oborem, v němž budoucí pan kardinál vynikal. Společně se svou spolužačkou Zdeňkou Hledíkovou působil jako pomocná vědecká síla a spřátelil se též s budoucím profesorem Ivanem Hlaváčkem. Důležitým impulsem jeho vědecké činnosti bylo získání Jenského kodexu z NDR. Miloslav Vlk byl tehdy pověřen provedením paleografického rozboru tohoto významného rukopisu, jehož datace byla stále předmětem diskusí. Z porovnávání různých pozdně středověkých rukopisů a důkladného kodikologického rozboru samotného Jenského kodexu pak vzešla Vlkova diplomová práce. Ve svých závěrech, týkajících se datace rukopisu, se však Miloslav Vlk podstatně odchýlil od závěru vedoucího své práce, prof. Husy. Profesor Václav Husa však ustoupil a na svého studenta byl dokonce velice pyšný. Vydat své vědecké dílo ani v něm pokračovat však pan kardinál už nestihl; pouze některé části jeho diplomové práce vyšly ve Sborníku Národního muzea.

Po dokončení studia začal Miloslav Vlk pracovat jako archivář. Léta 1960 až 1964 strávil postupně v okresních archivech v Třeboni, Jindřichově Hradci a nakonec v Českých Budějovicích. Tam se věnoval zejména zpracovávání listin a pořádání fondů farních úřadů. Nakrátko byl dokonce i ředitelem českobudějovického archivu.

Již během práce archiváře se však snažil odejít na studium teologie. Jeho žádosti zprvu nebyly vyslyšeny – archiv se jej nechtěl vzdát a okresní úřad se jej dokonce snažil oženit... V roce 1964 se budoucímu kardinálovi konečně podařilo překážky překonat a začal studovat teologii na Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě v Litoměřicích.

Tak se začala psát nová kapitola života Miloslava Vlka, jež však již nebyla předmětem této přednášky. Pan kardinál se jen krátce zmínil o svém působení sekretáře biskupa Hloucha a venkovského faráře. Též přišla řeč na umývání oken a krátké zaměstnání Miloslava Vlka v archivu Státní banky československé (1987-88), protože mu roku 1978 byl odňat tzv. státní souhlas k veřejnému výkonu kněžské služby. (Nutno dodat, že o činnosti Jeho Eminence se mohou zájemci mnoho dozvědět na jeho osobním webu www.kardinal.cz.)

Když pan kardinál skončil své vyprávění, bylo ještě vzneseno několik dotazů a námětů, takže se posluchači dozvěděli ještě nemálo informací a zajímavostí z jeho života.

Po přednášce následovalo slavnostní posezení, jež se konalo v zasedací místnosti Filozofické fakulty JU. Vzhledem k výjimečnosti akce zajistil tentokrát občerstvení Děkanát FF JU. Setkání se kromě pana kardinála zúčastnili někteří představitelé akademické obce Jihočeské univerzity, zástupci studentské sekce ČAS, zástupci jihočeských archivů a také pan docent Robert Sak s manželkou. Atmosféra posezení se nesla v přátelském duchu. Pan kardinál líčil své zážitky z nedávného pobytu v Izraeli, hovořil o své publikační činnosti a také se svěřil se svým úmyslem napsat paměti. Též se mezi hosty rozhořela debata o etice, ateismu, rozvojových zemích a zejména poměrech za minulého režimu, s nímž měl každý z přítomných kromě studentů vlastní zkušenosti. Dostalo se i na vztah církve a moderního způsobu života (v této souvislosti pan kardinál všechny přítomné překvapil, když pravil, že práce s internetem a cestování s laptopem je pro něj zcela samozřejmé a že používá dokonce i Skype).

Pořadatelé přednášky a posezení byli velice rádi, že se jim podařilo tuto akci uspořádat, a bylo jim ctí, že mohli v jejím rámci přivítat právě Jeho Eminenci Miloslava kardinála Vlka. Obě části akce byly velmi příjemné a staly se nezapomenutelným zážitkem (zvláště pro studenty archivnictví, jež pan kardinál upřímně povzbudil).