Přesun na obsah

Kardinál Vlk v ekumenickém centru v Německu

3. 2. 2011

Na závěr týdne modliteb za jednotu křesťanů byl kardinál Miloslav Vlk pozván na ekumenickou slavnost do Ekumenického centra v Ottmaringu v blízkosti německého Augsburku v Německu. Mottem byla věta ze Skutků apoštolů: „Setrvávali v apoštolském učení, v bratrském společenství, v lámání chleba a v modlitbách.“ (2,42).

 

Kromě kardinála Vlka byli dalšími hosty zástupci rusko-pravoslavných křesťanů z Moskvy. Ekumenické centrum bylo zaplněné do posledního místa. V minulosti navštívil kardinál Vlk zmíněné centru již několikrát.  „Ekumenické centrum života Ottmaring“ je ekumenické „městečko“, kde žije v současné době přibližně 120 obyvatel. Jeho historie sahá do roku 1960: Během ekumenického církevního dne („Ökumenisches Kirchentag“), který organizovala společnost „Schweizerische Diakonieverein (Bruderschaft vom gemeinsamen Leben, představil katolický kněz Josef Gleich krátce Hnutí fokoláre. Jeho proslov vyvolal velký údiv nad tím, jak jsou si obě společenství – Hnutí fokoláre a „Bruderschaft“ blízká. O pět let později dozrálo v obou společenstvích, aniž by to vzájemně věděla, rozhodnutí založit ekumenické centrum života. V roce 1965 se představitelé Bruderschaftu vypravili do Loppiana (blízko Florencie), aby se setkali s prezidentkou Hnutí fokoláre Chiarou Lubichovou a předložili jí návrh založit ekumenické centrum. Přáli si ale, aby jim bylo dáno nějaké znamení, že tento velmi odvážný plán odpovídá plánu Božímu. Dohodli se proto, že budou za výraz Boží vůle považovat to, když Hnutí fokoláre přijme jejich návrh bez kladení mnoha dalších otázek (jak, proč, ale…). Když svůj nápad přednesli, zeptala se Chiara Lubichová na jedinou věc: „A kde centrum postavíme?“ Tím bylo vše domluvené.

Otevření centra se datuje na den 23. červen 1968, kdy bylo centrum požehnáno. Tehdy stály na širokém prostranství, možno říci poli, čtyři domy. V roce 1970 začal naplno život místního společenství členů Hnutí fokoláre a Bruderschaft. Na slavnostní zahájení činnosti - života centra přicestovalo více než 1000 lidí, nejen z Německa. Úvodní pozdravy přednesli katolický biskup Josef Stimpfle, vrchní rada Schmidt, tehdejší představitel evangelicko-luteránské církve v Bavorsku. Biskup Marafini, delegát italské biskupské konference, přečetl dopis kardinála Agostina Bey, tehdejšího předsedy Papežské rady pro jednotu křesťanů. Několik slov z jeho dopisu: „Čím více chápeme do hloubky evangelium a žijeme je, tím jsme si blíže mezi sebou, protože v Kristu jsme si více podobní. Čím více jsme podobní Kristu, tím více se máme navzájem rádi, můžejeme jít společně dopředu, spolupracovat do té míry, do jaké je to možné, abychom každý zachovali věrnost svému svědomí a Kristově vůli. Budeme tak společným znamením pro lidi a pro svět, budeme společně sloužit bližním.“ Ve dvou domech bydlely tehdy rodiny z „Bruderschaft“ a ve dvou další členové Hnutí fokoláre.

Následujících osm let až do roka, kdy byl nově otevřen sál pro konference a setkání v květnu roku 1976, bylo obdobím plným událostí. Od roku 1970 se v Ottmaringu pořádalo mnoho ekumenických aktivit. V roce 1972 bylo dostavěno několik dalších domů. V roce 1977 mělo centrum asi 100 obyvatel. Začali se scházet v provizorní kapli centra každý měsíc a každý týden ke slavení mše svaté nebo večeře Páně.  Každý den se scházejí ke společné modlitbě za jednotu křesťanů. V roce 1981 v září otevřela Chiara Lubichová v Ottmaringu ekumenickou školu Hnutí fokoláre.

Bratr Günther Rattey z ekumenického centra v Ottmaringu o společném životě říká: „V budování vztahu mezi lidmi nebo skupinami, které se vydají na stejnou cestu, můžeme rozlišit tři etapy: 1) vzájemný obdiv, 2) obava z nečekané odlišnosti partnera a konečně 3) – často po těžké krizi – nové a zralé přijetí druhého. Tyto tři fáze jsme prožili i tady, v ekumenickém centru. Třetí fázi popsal jeden kněz následovně: „Nadále žijeme společně s úctou vůči tajemství toho druhého.“ Plodem těchto krizí byla nová úcta k povolání druhého a důvěra, že Bůh v tom druhém žije a působí. V nitru jsme se stali mnohem vnímavějšími vůči tomu, čím je druhé společenství vedeno a ovlivňovaáno. Navenek se díky tomuto rozvoji otveřelo centru mnohem větší pole působnosti."


Aby všichni byli jedno

Vyhledávání

Výběr jazyka