Přesun na obsah

Za Otou Mádrem

8. 3. 2011

Rozloučení s Otou Mádrem z pražské katedrály sv. Víta, Václava a Vojtěcha bylo důstojné a odpovídalo významu zemřelého pro církev v posledních více než šedesáti letech. Tištěná, elektronická i internetová média věnovala jeho životu a působení nejen v církvi, ale i mimo ni, ve společnosti, širokou pozornost, kterou si zasloužil. Už v posledních letech, při různých jubilejních příležitostech, se jeho životu dostalo mnohých ocenění. Byla oceněna jeho obsáhlá činnost na poli organizačním, vědeckém i společenském.

Jeho aktivity nebyly jen organizačně vědecké, ale měly důležitý duchovní rozměr. Oto si ze své vlastní zkušenosti dobře uvědomoval, že úsilí totalitního režimu bylo zaměřeno na likvidaci církve rozbitím společenství jako jejího důležitého základu a síly. Proto byla jeho činnost doprovázena právě úsilím o vytváření, obnovování a upevňování vzájemného společenství na přátelské, ale i na širší církevní rovině. Dával si velmi záležet na tom, aby svými aktivitami přinášel a šířil naději.

Jmenování vyšehradským kanovníkem nebyla jen „pentlička“ vedle jiných vyznamenání, ale především poskytnutí vhodného prostoru a zaslouženého zázemí pro jeho práci. Místo jeho posledního odpočinku na vyšehradském Slavíně v blízkosti památníku obětí komunistického pronásledování je vhodným výrazem všech těch skutečností.

Jeho místo v církvi u nás i ve společnosti bude jistě v budoucnosti při vhodných příležitostech náležitě komplexně popsáno a zhodnoceno. Requiescat in pace.

kardinál Miloslav Vlk

Aby všichni byli jedno

Vyhledávání

Výběr jazyka