Změnit své smýšlení

Drazí bratři a drahé sestry,

v procesu obnovy farností, který jsme před dvěma roky společným hledáním se všemi kněžími arcidiecéze začali, bylo jedním z podstatných závěrů: změnit své smýšlení. Tento společný program, který jsme přijali za svůj, podstatně navazuje na základ Kristova programu ke spáse všech lidí: “Obraťte se, změňte své smýšlení a věřte evangeliu“(Mk1,15). Máme tedy jasno, podle čeho měnit své smýšlení. Utvářet svůj život podle evangelia. Všichni si uvědomujeme, že nejde jen o přijetí základních pravd víry; je třeba přijímat výzvy,s kterými se evangelium na nás obrací. Ty jsou krásné, ale i náročné. Žádají naši radikální proměnu. Kristus například především žádá od svých učedníků,aby měli velkou ctižádost. Možná vás to zarazí, překvapí. To se nám normálně nepřipomíná. Ale co je to jiného, když Kristus doporučuje a vyzývá: “Kdo by chtěl být mezi vámi veliký, ať je vašim služebníkem, a kdo by chtěl být mezi vámi první, ať je vašim otrokem“(Mt 20,26-27).

Myslím, že i v našem společenství není vždy nadbytek těch, kteří by chtěli být velcí nebo dokonce první, a stávali se tedy především služebníky, nebo dokonce otroky bratří. Máme tedy náročný vzor ke změně smýšlení. Přitom si uvědomujeme ostrý kontrast s tím, jakému vzoru dává přednost většina současných lidí. Uvědomujeme si, jak v naší společnosti, v politice, v soukromém i veřejném životě je nutná změna mentality, změna stylu smýšlení a jednání. Uvědomujeme si, že dnešní člověk má jako základní hodnocení ve všech oblastech svého života vlastní výkon a úspěch, snahu, aby vynikl a uplatnil se třeba i na úkor druhých. To přímo nebo nepřímo hlásá většina současných sdělovacích prostředků.

Jaké je to nebezpečí i pro současného věřícího člověka, aby nepodlehl a aby “trní spoluvzrostlé“ neudusilo setbu Božího slova v jeho životě. Vidíme tedy, že o něco jde. Nezůstávejme na povrchu. Nezapomeňme na to, s jakou výzvou se Kristus obrací na své učedníky, když apoštolům při poslední večeři umývá nohy. A přitom si byl vědom toho,“že mu dal Otec všechno do rukou, že vyšel od Boha a vrací se k Bohu“(Jan.13,3). „Dal jsem vám příklad“ (Jan.13,15), to hovoří i nám. Máme tedy náročný,ale jedinečně účinný vzor „změny smýšlení“.

Věřím, že jste v této požehnané době všichni usilovali o změnu smýšlení podle osobních podmínek svého života v oblastech, které byly stanoveny a několikráte různým způsobem připomínány, například v mém posledním dopise kněžím (ACAP, únor 2005). Oni vás jistě na tuto společnou postní cestu vedli už na počátku postní doby.

Postní úsilí celé církve liturgicky neomylně vrcholí slavností Velikonoční vigilie, která se vždy znovu stává trvalou skutečností, kdykoliv společenství církve slaví Eucharistii-radostnou oslavu zmrtvýchvstalého Pána.

Velikým konkrétním plodem našeho postního obrácení ke slovu Božímu, k Boží moci působící ve světě, k Ježíši Kristu, který je znamením Boží moci, ať je velikonoční naděje, zakotvená ne v našem snažení a výkonech, ale právě v moci Boží projevené v Kristu Ježíši, v moci Boží, která obrací i tu nejčernější situaci, jakou bylo Kristovo umučení a smrt, v nejslavnější vítězství vzkříšení! Ti, kdo se neobrátí, nenajdou klíč k vlastnímu životu, ani k budoucnosti člověka. Nemají pevnou a jistou naději! A ten kdo nemá naději, nemá budoucnost! Tolik si pro vás přeji právě tento plod postního obrácení: Ať vás ve vaší farnosti, ve vašem společenství i v osobním křesťanském životě vede, ano nese naděje zakotvená v Bohu, ve smrti a zmrtvýchvstání našeho Pána, které stále uprostřed vás slavíte!

Ať vás naplní, ano zavalí radost z moci Boží působící ve vašem životě,v církvi, ve světě, a tato radost z Hospodina ať je vaší životní silou (srov.Neh 8,10)

Žehná

                                                                  kardinál Miloslav Vlk

Pastýřský list kardinála Miloslava Vlka, čten o bohoslužbách 5. neděli postní, březen 2005