Madagaskar

Po setkání biskupů, přátel Díla Mariina v Nairobi, jsme se vydali na cestu na Madagaskar, kde jsme po asi čtyřhodinovém letu přistáli v Tananarive. Tři naši přátelé – biskupové nás přišli přivítat až na plochu letiště a rychle vybavili příslušné formality. Viděli jsme, že s místními orgány mají velice dobré vztahy. Před letištní budovou čekala skupina laiků, mladých i starších, členů různých složek místního Hnutí fokoláre.

O tomto zajímavém ostrovu (1.600 km od severu na jih a asi 500 km na šířku, přes 20 milionů obyvatel) jsem se už dříve od svých biskupských přátel při setkání v Castel Gandolfu v Itálii dověděl, že jeho obyvatelé nechtějí být počítáni k Africe. Když jsem tak při setkáních někdy udělal, vysvětlili mi, že nejsou žádní Afričané, ale Malgaši, potomci starých přistěhovalců z oblasti Indonésie a že patří k jinému kulturnímu okruhu, a to i podle jazyka.

To, co na první pohled na Madagaskaru překvapí, je naprostá převaha dětí a mladých lidí ve společnosti. Zažil jsem to při slavení běžné nedělní mše sv. v katedrále v Moramanga, v jejímž sousedství jsme v prostorách karmelitánů měli své setkání. Odhadoval bych 60-70 % dětí a mladých lidí. Tuto skutečnost jsem si ověřil několikrát při různých setkáních s tamní křesťanskou komunitou, projevuje se to i na počtu povolání do řádů i v seminářích.

Hnutí fokoláre přišlo na Madagaskar již v šedesátých letech, a to prostřednictvím řeholníků a řeholnic a dalších misionářů, jako například současného biskupa Antona Scopeliti nebo Saro Vella. Dnes jsou tu dvě střediska hnutí: Ambatondrazaka a Antsirabe, kde žijí fokolarínky a fokolaríni. Plně angažovaných je tu zhruba 650 členů, kromě toho asi 480 dětí a mládeže. Vedle toho je tu circa 1400 sympatizantů s Hnutím fokoláre, jejichž kontakt je spíše sporadický.

Na Madagaskaru je 21 diecézí a celkem 28 biskupů (z toho 2 pomocní a 5 emeritních) tvoří biskupskou konferenci. Už od 80. let bylo několik biskupů angažováno v Hnutí fokoláre. Dnes je jich 12.

Naše biskupské setkání se konalo v duchovním centru karmelitánů v Moramanga a mělo dvě části: první část byla věnována těm, kteří spiritualitu fokoláre znali už dříve, ve druhé části se připojili i ostatní.

Hlavním bodem programu bylo prožít několik dnů ve vzájemné lásce a opravdové jednotě. Co se tématu týče, bylo na programu hlavní téma roku v Díle Mariině: „Objevovat Boží záměry v dnešní době“, v církvi, v osobním životě člověka, kněze, biskupa i ve společnosti. Téma Boží vůle je jedním z důležitých bodů spirituality jednoty. V tomto roce byl tento aspekt znovu předložen celému hnutí ve světě.

Meditovali jsme, co Chiara Lubichová ze svého charizmatu o tomto tématu napsala, a co Maria Voce, dnešní prezidentka hnutí, z  Chiařiných spisů předložila. Dalším důležitým bodem programu byla spiritualita jednoty a Boží slovo v církvi dnes – současné dokumenty o Božím slově v církvi, připravovaná synoda o evangelizaci a dlouholetá praxe se Slovem života v Hnutí fokoláre.

Seznámili jsme se s aktuálním rozšířením Díla ve světě a samozřejmě na Madagaskaru. Důležitým bodem byla výměna zkušeností se slovem Božím i s hlavním tématem roku v našem životě. Zvláště zajímavé byly zkušenosti laiků, mládeže i dospělých, kteří je na setkání v doprovodu dvou delegátů Díla na Madagaskaru přišli představit…

Velmi pěkné bylo video „Díky, Svatý otče“ - šoty o vztahu blahoslaveného Jana Pavla II. k Dílu Mariinu. Poslední den přišel na setkání i nuncius Mons. E. M. Nugent z Tananarive. Sám přítel Hnutí fokoláre mluvil o vztahu současného papeže ke hnutím a zvláště ke spiritualitě jednoty. Téma zpracoval z dostupných oficiálních dokumentů. Na základě tohoto a dalších témat jsme si uvědomili, že dlouholetá praxe hnutí se dnes objevuje v dokumentech církve o Božím slově a o evangelizaci.

Společně jsme plánovali další aktivity hnutí na Madagaskaru i různá setkání

kardinál Miloslav Vlk