Přesun na obsah

Církev v Africe - krátký přehled

24. 5. 2011

1.      Několik údajů v číslech

V Africe žije v současné době 370 milionů křesťanů, což je 41% africké populace. Podíváme-li se na rozvoj křesťanství v Africe, vidíme nejrychlejší růst křesťanství v historii církve: podle údajů ´World Christian Encyclopedia´, počet křesťanů v Africe roste každým rokem o 8,4 miliony, což znamená 23 000 lidí každý den. Předpokládá se, že v příštích 30 letech se zdvojnásobí počet křesťanů na africkém kontinentu. Asi 15% populace tvoří katolíci, 11% tvoří svobodné a evangelikální církve (které se rychle rozrůstají), 5% tvoří církev anglikánská a 4 % církve pravoslavné. Dalších 40 % populace jsou muslimové, především na severu a na západě Afriky. Asi 15% lidí jsou členy tradičních afrických náboženství. Necelé 1% populace o sobě tvrdí, že je bez náboženského přesvědčení.

V posledních dvaceti letech došlo ke dvěma mimořádným okamžikům, kdy si univerzální církev uvědomila současnou církevní situaci v Africe. Byl to synod o církvi v Africe – první v roce 1994 a druhý v roce 2009. V závěru představili synodní otcové důležitý dokument. V následující části se věnujeme bodům, které v této otázce zdůraznili.

2.      Duchovní dědictví církve v Africe

V roce 2009 definoval papež Benedikt XVI. církev v Africe jako „duchovní plíce pro dnešní lidstvo“: je to ´nedocenitelný poklad´ pro celý svět, především pro hluboké vnímání Boha, pro duchovní a kulturní dědictví. Velký smysl pro posvátno a spontánní vztah s Bohem Stvořitelem se projevuje v hluboké úctě k životu a v ústřední roli rodiny. Tyto základní hodnoty afrických kultur se odrážejí v životě církve. Z těchto hodnot vychází i solidarita a komunitární život: je přirozené sdílet veškeré životní situace se širokou rodinou, kterou je často celá vesnice. Živá je úcta ke starým lidem, jako i pouto k těm, kdo zemřeli – i to jsou další hodnoty zakořeněné velmi silně v mnoha afrických kulturách.

Duchovní a kulturní bohatství dodává mladým církvím v Africe zvláštní životodárnost, svěžest, a radostnou tvář. V posledních desetiletích neustále roste procento lidí, patřících do katolické církve, je zaznamenáván rychlý a trvalý nárůst povolání ke kněžství i do řeholních řádů. Za posledních padesát let například počet diecézních kněží vzrostl sedmkrát. Velký je počet aktivních katechetů, což velmi přispívá k evangelizaci kontinentu.

Církev velmi oceňuje i značný pozitivní rozvoj, ke kterému došlo v posledních desetiletích; mnohé národy dosáhly nezávislosti, některé směřují k procesu postupné konsolidace demokracie a míru. Některé státy dávají příklad dobré vlády a mohly by sloužit jako vzor pro ostatní.

3.      Čemu musí církev v Africe čelit?

Církev v Africe současně prožívá velkou rozpolcenost: pozitivní pokrok na straně jedné a na straně druhé tragická bída. Uprostřed rozpolcené situace stojí před africkou církví mnohé úlohy.

3. a. Úloha uvnitř církve: Je naléhavé, aby křesťanská víra byla prohlubována. Často totiž zůstala v příliš elementárním stadiu. Neobstojí proto před nejrůznějšími těžkostmi. Je třeba důkladnější formace, nové evangelizace, která by napomohla upevnit kořeny křesťanské víry. Platí to především v případě početných povolání ke kněžství a do řeholních řádů; jsou často ohrožována a nevydrží. Totéž platí pro laiky v církvi. Mnohdy se jejich víra nepropojí s každodenním životem. Naléhavost hlubší formace úzce souvisí s naléhavostí správné a vyrovnané inkulturace. Inkulturace znamená snažit se ve světle evangelia přijímat hodnoty obsažené v různých kulturách a s pomocí Ducha svatého rozlišit ty tradiční africké hodnoty, které jsou semenem Slova.

 3.b. Úloha na rovině ekumenické: Afrika se vyznačuje velkým množstvím křesťanských církví. Kromě všech velkých křesťanských denominací dochází k velkému rozkvětu svobodných a letničních církví. V roce 2000 bylo těchto církví více než 10.000, někdy i s počtem milionů členů. Ve velkých městech je velmi zřetelná různorodost a vitálnost různých církví, někdy velmi expanzivních. Jen zřídka lze zaznamenat svědectví o společné víře v Ježíše Krista. Mnohdy dochází mezi členy různých církví dokonce k napětí.

3.c.  Úloha na rovině mezináboženské: Jednou z nejbolestnějších tváří kontinentu jsou četná napětí mezi různými etniky, která přinesla mnoho násilí a válek. I když důvodem těchto napětí není primárně náboženství, etnika se často liší pro i různou vírou. Pokud se náboženské horlivosti ujmou fanatici nebo se stane manipulačním nástrojem politiky, konflikty jsou vážnější. Islám se na kontinentě rozšiřuje stále více. Je naléhavě třeba skutečného dialogu, plného úcty, s ohledem na základní právo náboženské svobody. Biskupové v některých zemích vnímají ohrožení demokracie a lidských práv v důsledku procesu identifikace islámu s politikou a naopak.

3.d. Úloha na rovině společensko-politické, sociálně-ekonomická a kulturní: Radosti a bolesti, naděje a hledání Afričanů jsou radostmi a bolestmi církve, která jde v solidaritě se svým lidem. Nemůže se proto nezabývat společensko-politickými a sociálně-ekonomickými a kulturními výzvami, které stojí před africkým národem. K největším společenským problémům patří: absence perspektivy a naděje pro mládež, migrace do velkých měst a do zahraničí, kde uprchlíci narážejí na nejrůznější problémy, AIDS a mnoha dalších nemocí, války mezi různými etniky, obchod s drogami a zbraněmi, mezinárodní dluh.

Afrika, která má bohaté přírodní i lidské zdroje, se nachází uprostřed chudoby, často v krizi a chaosu způsobeném především politickými rozhodnutími, která nezohledňují všeobecné dobro, ale jednají ve prospěch vlastních zájmů. Všudypřítomná korupce vede k nezodpovědnosti. Ojedinělá není ani kriminální konspirace místních politiků a zájmů v zahraničí, především v oblasti multinacionálních společností.

Papež Benedikt mnohokrát poukázal na nerovnováhu a egoismus, který útočí na Afriku. Co se týče roviny společensko-kulturní, vnímá církev různé hrozby: šířící se fenomén strachu a nejistoty, který charakterizuje život věřících v mnohých afrických národech. To vede k posílení pověr, praktikování magie, okultismu a synkretismu. Rostoucí urbanizace často vede ke ztrátě nebo rozvolnění rodinných pout. V globalizovaném světě lze vnímat dopad jiných kultur, především západních, které jsou v rozporu s tradičními hodnotami africké kultury a nemají v úctě rozvoj místní kultury a její důstojnosti.

4. Odpověď církve: vize a realizace

„Afriko, vstaň a choď!“ Výzva papeže v závěru poslední synody podpořila vizi, že církev v Africe může odpovědět svým svědectvím na tyto výzvy: „Vstaň, církvi v Africe, rodino Boží…, vydej se na cestu nové evangelizace s odvahou, který vychází z Ducha svatého.“

To je postoj, jak být „rodinou Boží“: synodní otcové vybrali pro církev v Africe podobu Boží rodiny, protože zdůrazňuje péči o druhé, solidaritu, vřelost vztahů, postoj přijetí, důvěry a dialogu, které charakterizují rodinu.

Proto nejdůležitější zdroj – po Boží milosti – je Boží lid. Zdůrazňuje se proto propracovanější formace věřících, kněží, řeholníků a laiků: „Církev v Africe, ať jako Boží rodina, nebo jednotliví věřící, má být nástrojem míru a usmíření, podle Kristova srdce. Bude schopna to provést do té míry, do jaké sama žije ve smíru s Bohem. To může zastavit začarovaný kruh urážek, pomsty a protiútoku. Ano, úsilí o rozvoj vychází z proměny srdce, která se odvíjí od konverze k evangeliu.“ Je potřebná celistvá formace, aby bylo obnoveno celé lidstvo.“ Víra má proniknout každý aspekt a života; v rodině, v práci, v profesi, v politice a ve veřejném životě. To je cestka k evangelizaci, kterou lze nazvat „novou“.

V této souvislosti všichni členové církve, kněží, řeholníci a věřící laici, mají být vedeni k tomu, aby pracovali společně v jednotě, což přináší sílu. Posilou je jedno africké přísloví, které říká „zástup mravenců – dobře zorganizovaných – může porazit slona“. „Neměli bychom mít strach, a neměli bychom být bezradní před nesmírnými problémy našeho kontinentu.“

„Záměr Boží se nemění. Skrze staletí a různé dějinné události historie, On míří stále ke stejnému cíli: Království svobody a pokoje pro všechny.“

Tváří v tvář různorodým výzvám, které stoji před křesťany na tomto kontinentu, povolání k jednotě křesťanů je naléhavé. Synod vyzývá ke stále větší ekumenické spolupráci s bratry a sestrami ostatní křesťanských tradic. Církev vnímá i nutnost intenzivnější spolupráce různých náboženství ve prospěch míru. Vyjádřila mnohokrát svou touhu po dialogu a spolupráci muslimů a příslušníků tradičních afrických náboženství s lidmi jiných církví, v hluboké vzájemné úctě.  Všichni se shodují v nutnosti dialogu života a dialogu ve společnosti; Náboženství v Africe by mohlo být velkou silou přinášející dobro, mír a usmíření.

Synod apeluje na mezinárodní společenství: „Jednejte s Afrikou důstojně a s úctou. Afrika se dožaduje změny světového ekonomického řádu, vzhledem k nespravedlivým strukturám, které se na ni nakupily – jak to řekl papež v „Caritas in Veritate“. Nedávné turbulence ve světě financí ukazují nutnost radikální změny pravidel, řešení velkého zadlužení chudých zemí, kriminální devastace prostředí a zneužívání přírodních zdrojů ze strany nadnárodních organizací.“

Zdroj: Segves

Foto: Tomáš Roule

Aby všichni byli jedno

Vyhledávání

Výběr jazyka