Trident a Hnutí fokoláre

Ve dnech 3 až 13. srpna 2011 se sešli biskupové – přátelé Hnutí fokoláre ke svému pravidelnému letnímu setkání. Místem konání bylo pro letošní rok zvoleno italské město Trident. V rámci církevních dějin je Trident významný coby dějiště koncilu, který v roce 1545 svolal papež Pavel III. Koncil byl zakončen v roce 1563.

Pro naši zemi je zajímavostí, že městským znakem Tridentu je planoucí svatováclavská orlice.

Dne 9. srpna 1339 vydal český král Jan Lucemburský souhlas, aby biskupství tridentské mělo ve  svém znaku planoucí orlici svatého Václava, a sice na žádost tehdejšího biskupa tridentského  Mikuláše z Brna. Původně český znak symbolizoval rod Přemyslovců. Až Přemysl Otakar II. povznesl českého lva na znak celé říše a orlice se stala nepřímo znakem dynastie Přemyslovců.

Trident je dále úzce spjat s Hnutím fokoláre, které v tomto městě má své počátky. V roce 1920 se tu narodila jeho zakladatelka Chiara Lubichová. Biskupové měli možnost procházet místa, která jsou s historií vzniku tohoto hnutí nerozlučně spjata. Pro přehled přinášíme stručný průřez historií Hnutí fokoláre:

1920    Chiara Lubichová se narodila 22. ledna v Tridentu. Maminka byla praktikující katolička, tatínek socialista. Chiara vystudovala pedagogickou školu s tím, že měla v úmyslu pokračovat ve vzdělání studiem filosofie v Benátkách. Vzhledem k tomu, že vypukla II. světová válka, musí studium přerušit.

1939    V devatenácti letech se Chiara účastní formačního kurzu pro mládež, pořádaného Katolickou akcí v Loretu. Právě v Loretu pochopila své životní povolání. Při návštěvě tzv. loretánského domku skrze intuici pochopí, že v církvi se narodí nový životní styl: fokoláre – společenství lidí zasvěcených a lidí žijících v manželství, kteří se odlišným způsobem darují Bohu, aby žili po vzoru Nazaretské rodiny.  

1943    Chiara vstupuje do třetího řádu sv. Františka. Je silně přitahována postavou sv. Kláry, její radikální volbou Boha. Zvolí si proto jméno Klára (její vlastní jméno je Silvie). 7. prosince 1943 se po rozhovoru s knězem daruje Bohu navždy evangelním slibem čistoty. Toto datum je považováno za symbolický počátek Hnutí fokoláre. V den svého zasvěcení je Chiara sama; netuší nic z toho, co se má zrodit později.

1944 - 1948     Při bombardování města Trident, 13. května 1944, je zničen rodný dům. Rodina odchází, ale Chiara se rozhodne zůstat ve městě, aby byla oporou pro ty, kdo byli přitahováni jejím životem. S pomocí Boží prozřetelnosti obdrží byt na Kapucínském náměstí (Piazza Cappucini), kde bydlí spolu s dívkami, které, stejně jako ona, chtějí žít evangelium radikálně. S chudými lidmi se dělí o vše, co dostanou a prožívají tak účinek věty "Dejte, a bude vám dáno." Postupně vzniká malá skupina, ke které se přidávají stovky lidí. Žijí společenství dober hmotných i duchovních po vzoru prvních křesťanů. V roce 1947 arcibiskup Carlo De Ferrari uděluje první schválení. Kromě jiného říká: „Tady je prst Boží.“

1948    V římském parlamentu se Chiara setkává s poslancem, spisovatelem a novinářem Iginem Giordanim, otcem čtyř dětí, hagiografem, průkopník ekumenismu; díky osobnosti Igina Giordaniho se Hnutí více otevírá vůči lidstvu a jeho otázkám. Giordani se stává prvním ženatým fokolarínem. V roce 2004 je prohlášen za služebníka Božího.

1949 - 1959    V létě roku 1949 odjíždí Chiara Lubichová spolu s první skupinkou přátel do Valle del Primiero, kde prožije období hluboké kontemplace. Ta se stává základem budoucího hnutí. V dalších letech se sjíždí ve Valle del Primiero stále více lidí, kteří tvoří tzv. Mariapolis – město Mariino. V roce 1959 prošlo mariapolí více než 10 000 lidí z 27 zemí.

1950    Chiara Lubichová žádá Pasquale Foresiho, zda by mohl sdílet spoluzodpovědnost za hnutí. V roce 1954 je vysvěcen na kněze, věnuje se teologii, studiím, psaní stanov. Díky němu vzniká vydavatelství časopisu a později knih a také první Centrum Mariapoli a Cittadela v Loppianu.

1960    Na základě setkání s biskupem Pavlem Hnilicou, začíná Hnutí fokoláre své aktivity ve východní Evropě. Do východního Berlína přicházejí lékaři – fokolaríni z Itálie, aby vypomohli v situaci velkého nedostatku lékařů po silné vlně emigrace lékařů z Německa.

1961    V Darmstadtu se Chiara setkává s několika luteránskými pastory, kteří jsou přitahování její spiritualitou, protože je ryze evangelní. Začíná tak ekumenický dialog, který se následně intenzivně rozvíjí. V roce 1966 se v Londýně setkává s primasem anglikánské církve, Dr. Ramseyem, který ji povzbuzuje, aby se spiritualita rozšířila i do anglikánské církve. V roce 1967 přijíždí Chiara do Istanbulu na pozvání patriarchy pravoslavné církve Athenagora I. Celkem jí pak udělil 23 audiencí.

1964    Papež Pavel VI. schvaluje Hnutí, kterému Pius XII. před svou smrtí požehnal, protože, jak řekl, je to „dílo Boží“. V roce 1985 Jan Pavel II hovoří o charismatickém povaze církve, a potvrzuje, že v čele tohoto hnutí bude vždy žena.

1966    Na žádost biskupa, posílá Chiara lékaře do Kamerunu k africkému kmeni Bangwa, kterému hrozí zánik kvůli obrovské dětské úmrtnosti. Postupně zde vznikne městečko – Citadela.

1976    Začínají se rozvíjet setkání biskupů – přátel Hnutí fokoláre, jejichž iniciátorem je cášský biskup Klaus Hemmerle.

1977    Chiara se stává držitelkou Templetonovy ceny ´za rozvoj náboženství´. U této příležitosti se poprvé blíže setkává s příslušníky velkých náboženství. V následujících letech se rozvíjí dialog s buddhistickým hnutím Rissho Kosei-kai, v roce 1997 s představitelem nejvyššího thajského buddhismu, v témže roce pak dostává možnost promluvit k třem tisícům afro-americkým muslimů v harlemské mešitě v New Yorku. V dalších letech pak se rozvíjí dialog s židy. Je jmenována čestnou členkou WCRP – World Conference on Religion and Peace.

1987    vydává nejočekávanější knihu: Jednota a Ježíš opuštěný, téma s vysokým doktrinálním obsahem. Tematicky návaznou knihou je ´Výkřik´ vydaný v roce 2000.

1991    V Brazílii, jako odpověď na propast mezi bohatými a chudými, přináší Chiara projekt nazvaný Ekonomika společenství. Ten se postupně šíří mezi podnikateli, odborníky a ekonomy.

1995 - 2004    V Neapoli zakláda Chiara politické hnutí jednoty, jehož základem je bratrství v politické angažovanosti. V Paříži obdržela cenu Unesco za výchovu k míru. Celkově obdržela 16 doktorátů honoris causa. V OSN přednáší a svědčí o jednotě národů. V církvi rozvíjí období plodného dialogu mezi různými charismaty. Ve Stuttgartu vzniká iniciativa „Společně pro Evropu“, která je výsledkem společenství asi 250 hnutí a komunit z různých církví. Podniká spoustu cest, aby převzala 17 čestných občanství a otevírá nové horizonty dialogu.

2004 - 2007    Po desetiletích neustálé práci začíná tříleté období života v ústraní. Provází vznik posledního plodu svého charismatu: Univerzitní institut Sophia, který má své sídlo v Loppianu.

2008    Poslední měsíc prožívá v poliklinice Gemelli v Římě. Obdrží osobní dopis papeže Benedikta XVI, osobně ji navštíví patriarcha z Konstantinopoli Bartoloměj. Umírá 14. března ve svém domě v Rocca di Papa.