Pravní charakter církevního majetku

V poslední době se více ozývají hlasy, že majetek, který je předmětem návrhu zákona o majetkovém narovnání mezi církvemi a státem, vlastně církvím nepatří a nepatřil.

V této souvislosti mám na mysli zvláště článek spisovatelky paní L. Procházkové v Literárních novinách, kde se opakovaně tvrdí, že majetek, který je dnes předmětem restituce, církve nikdy nevlastnily. Odvolává se na „několik erudovaných právníků UK“. V podobném duchu se nese i článek soudruha Dolejše v Parlamentních listech. Dále tu narážím na text napsaný panem Žákem pro ČRo dne 5.10. pod titulem „Skutečně církevní majetek?“ V tomto projevu se říká: „Kardinál si bohužel nenechal udělat kvalitní právní rozbor“.

S paní Procházkovou nehodlám dále polemizovat, protože se mými argumenty s pozemkovými knihami, s první pozemkovou reformou ani s kongruou nezabývala, ale bez nových důkazů stále opakuje svůj názor. K její poznámce o rozboru „několika erudovaných právníků“ chci jen vyslovit malou poznámku, že na základě názorů „některých těchto erudovaných právníků“ ministerstvo kultury pod vedením dr. Řepové vytvořilo v r. 2002 pod konzultací dr. Pejchala novelu tzv. církevního zákona, která byla parlamentem opakovaně odhlasována a prezidentem podepsána, ale Ústavní soud musel škrtnout 4 paragrafy jako protiústavní a podat vysvětlení právních ustanovení o náboženské svobodě. Stejně jako populistický projev jednoho z nich v parlamentě před projednáváním smlouvy se Svatým stolcem mi poskytují dostatečnou představu o jejich „erudovanosti“. Naštěstí tu je několik odborných stanovisek expertů Ústavního soudu, které budou při rozhodování příslušných právních institucí brány v potaz. Tyto posudky jsem si podrobně prostudoval. Autorem je asistent ÚS a externí vyučující na katedře ústavního práva a politologie Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně mgr. Petr Jäger, který ve svém odborném stanovisku z 15. 12. 2009 konstatuje, že jsou mu známy odborné expertízy zpracované odborníky Právnické fakulty UK v Praze, Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně, právnické fakulty Západočeské university v Plzni a Ústavu státu a práva akademie věd ČR. Tedy vychází nejen z „erudovaných právníků“ KU. Své odborné stanovisko zakládá na podrobné judikatuře ÚS v Brně a Evropského soudu pro lidská práva. Svou analýzu vypracoval k dotazu MK, odboru církví, ve věci právnických osob tvořených účelovým sdružením majetku ve vztahu k evidenci dle zákonů č. 3/2002 Sb. Na žádost téhož ministerstva provedl pak analýzu aktuální judikatury Ústavního soudu týkající se vztahu církevních subjektů k dosud nerestituovanému církevnímu majetku, zvláště se zaměřením na nález ÚS sp.zn. I.ÚS 663/06 a jeho právní důsledky. A mohl bych tu citovat ještě další odborná stanoviska k nálezu ÚS o blokačnímu paragrafu zákona 229/1991Sb, nejen od odborníků ÚS, ale i z katedry právních dějin Právnické fakulty Západočeské univerzity. Ve všech těchto oficiálních autoritativních dokumentech vysoké právní hodnoty se opakovaně vyslovuje nepochybný názor, že vlastníkem (původního) církevního majetku je skutečně církev. A že v době komunismu byl tento majetek okupován nebo neoprávněně pod různými záminkami a právními tituly zabrán a převeden na stát a že náš dnešní demokratický stát má povinnost tento majetek vrátit. Nález Pl. ÚS 9/07 z 1.7.10 je tak jasný, že všechny řeči o tom, že majetek církvím nepatřil, jsou opravdu úsměvné. Že by si ÚS dovolil tak důrazně a opakovaně obvinit vládu a parlament, že jednají protiústavně a že nepřijetí zákona o církevním majetku po 19 let „přesahuje tolerovatelnou a ospravedlnitelnou mez…, že je projevem nepřípustné legislativní libovůle, že porušuje různé články ústavy…“, kdyby nešlo o skutečný majetek církví? Pro případ, že by instituce našeho demokratického státu i tentokrát flagrantně porušovaly právní řád, slibuje ÚS spolu s dalšími soudy právní ochranu nárokům dotčených osob. Doufám, že výše zmínění autoři nezamýšlejí svými články podezřívat ÚS z protiprávního jednání.

Tyto skutečnosti jsou určitou zárukou, že majetkové vyrovnání se bude uskutečňovat podle práva a nikoliv podle ideologie a přání různých skupin lidí, kteří se někdy rekrutují z těch, kteří ten majetek kdysi ukradli a dnes uměle hledají zdůvodnění pro své představy.

kardinál Miloslav Vlk