Slavnostní večer pro dárce kostní dřeně

V letošním roce slaví Nadace pro transplantace kostní dřeně 20 let své existence. I letos se, jako každoročně, konal slavnostní večer s poděkováním dárcům v Obecním domě v Praze, a sice 27. dubna 2012. U zrodu nadace stál plzeňský primář MUDr. Vladimír Koza, který představil její slavnou dvacetiletou historii od počátků až do dnešní doby, přiblížil její umístění mezi zahraničními databankami kostní dřeně. Je to jediná databanka na východ od Šumavy v postkomunistickém prostoru.

Ceny dárcům předávali „patroni“ nadace – první dáma paní Livia Klausová a kardinál Miloslav Vlk.

Dárci zůstávají pro příjemce v anonymitě. Výjimečně, se souhlasem obou stran se uskuteční setkání dárců a příjemců. Tentokrát to bylo silný moment na závěr oslavy: malá asi tříletá holčička potřebovala k záchraně života kostní dřeň. Tu poskytla jiná trochu starší holčička a tím byla příjemkyně zachráněna. Na závěr pátečního večera se po několika letech obě strany setkaly. Dnes asi osmiletá holčička nesla velké perníkové srdce. Celá její rodina – rodiče i sourozenci – nastoupili před přítomné publikum a pak středem sálu na pozvání primáře Kozy přicházela holčička asi 12letá se svými rodiči. Hluboce dojemný byl moment, když zachráněná holčička předávala s určitými dětskými rozpaky velké perníkové srdce své zachránkyni. Maminky si padly do náruče v dlouhém objetí a na závěr - předání kytice. Na závěr oba patroni pronesli krátké projevy. Kardinál Vlk mluvil o velkém díle primáře Kozy jako o skutečném zázraku, který vyrůstá z nezištné lásky organizátorů, všech dárců. Zdůraznil, že na pozadí dnešní doby, v níž silně převládá sobectví, je dílo vybudované plzeňským primářem nesmírně silný výkřik do svědomí naší společnosti a svědectví, že nezištný vztah lásky k potřebným je základním řešením mezilidských vztahů. Kolik štěstí a radosti rozdala nadace a její dárci během dvaceti let! Na základě těchto postojů vybudoval malý tým nadšených lidí i velké hmotné dílo, centrum kostní dřeně, získal i důležitou finanční základnu, ne ze státní podpory, ale od ochotných dárců, se kterou počítá při dalším rozšíření střediska. Prostě bylo vidět, jaké hodnoty „bodují“, a v kontrastu si přítomní uvědomovali, jaké hodnoty chybí naší společnosti v mezilidských vztazích, ale i v oblasti hospodářství. Všichni popřáli primáři Kozovi do dalších let nadace hodně ochotných dárců, hodně radosti z tolika úspěchů, aby se další plány podařily.