Advent

Stojíme na začátku nového liturgického roku. Začínáme adventem, obdobím přípravy na oslavu narození Páně, na oslavu příchodu Ježíše Krista do našeho lidského světa. Dnes už asi málokdo popírá, že se Kristus narodil a „netvrdí slabomyslně“, že nežil, jak odvážně začátkem šedesátých let formuloval filosof Milan Machovec. Nicméně lze dosti silně vnímat absenci Boha v našem životě, v současné společnosti, přestože na náměstích našich měst září vánoční stromy někde dokonce s jesličkami, symbol svátků narození Ježíše Krista, i když se o Vánocích třetina až polovina Čechů účastní půlnoční a poslouchají nebo dokonce zpívají Rybovu mši a koledy, i když se na náměstí mnoha měst pořádají adventní nebo vánoční trhy…

V tomto uplývajícím roce se v církvi s větší intenzitou hovořilo o nové evangelizaci, o přinášení Boha do společnosti. Papež Benedikt XVI. letos při příležitosti 50. výročí zahájení II. vatikánského koncilu a při 20. výročí vydání Katechismu katolické církve vyhlásil 11. října „Rok víry“, abychom prohloubili a do svého duchovního života uvedli učení Druhého vatikánského koncilu.

Také na úrovni naší České biskupské konference je tu velká výzva: v r. 2013 oslavíme velké výročí 1150 let od příchodu našich zvěstovatelů víry svatých Cyrila a Metoděje. Bude to celonárodní oslava, protože s nimi začala také naše kultura. Letos, ve třetím roce přípravy na tuto oslavu, naše biskupská konference zdůrazňuje obnovu svátosti křtu.

Tato naše přítomná chvíle má tolik impulsů. Jak to lze zvládnout? Čeho se chopit? Jako křesťané nežijeme sami, žijeme ve společenství církve a s církví. Nejen s místní církví, ale s církví celosvětovou. Vatikánská kongregace pro nauku víry vydala ke slavení Roku víry dokument s impulsy, jak ho slavit na úrovni diecézí i farností.

Jak slavit Rok víry, jak vnášet do svého života a do života církve učení koncilu, které je obsaženo v 16 většinou obsažných dokumentech? Je třeba najít „slogan“, nějakou krátkou formuli, která by stručně vyjadřovala jádro koncilního učení. Je to odvážné, ale myslím, že by se to dalo vyjádřit dvěma slovy: „Bůh blízký“. Tento „slogan“ je ve shodě se „znameními časů“, která máme podle Ježíšových slov dobře číst. Naše společnost není převážně ateistická, ale indiferentní a lhostejná. Nepopírá většinou v duchu militantního ateismu existenci Boha a říká: „něco nad námi musí být“. Ale toto „něco“ – jestli to existuje – je podle těchto lidí velice daleko a o nás se nestará.

Vzpomínám si, že v mé dětské víře, kterou jsem po rodičích zdědil, byl Bůh také velmi daleko, ve své věčnosti, a tam na mne čeká, až tam k němu přijdu. Boha blízkého v Ježíši Kristu jsme sice potkávali v eucharistii, ve svatém přijímání a ve svatostánku. Ale jinak v životním prostoru byl daleko. Konstituce, která se zrodila vlastně až při jednání koncilu, o církvi v moderním světě, ta představuje „Boha blízkého“ ve světě, ve společnosti. A druhé velké konstituce – o liturgii, o Božím slově – i ty lze charakterizovat slovem „Bůh blízký“.

V Roku víry, který je vyhlášen na prohloubení koncilového učení v našem životě, se jedná především o objevení Boha jako blízkého v našich životních postojích víry, v naší zbožnosti, v liturgii, ve svátostech, v Božím slově. Tyto skutečnosti, které Duch svatý ústy na koncilu shromážděných biskupů vyslovil (srov. článek 7 konstituce o liturgii nebo článek 2 konstituce o Božím zjevení), nejsou běžně živou součástí naší víry. Tady máme v tomto Roce víry velký úkol. Když tento „Bůh blízký“ vstoupí do našeho života a skrze naši zkušenost a svědectví do života společnosti, pak se bude uskutečňovat Ježíšova výzva o chápání znamení časů, a tak budeme naplňovat výzvu Svatého otce k uskutečňování učení koncilu.

A to bude pak opravdový „advent“, trvalé „přicházení Pána“ a setkávání se s ním v církvi i v našem životě.

kardinál Miloslav Vlk