Přesun na obsah

Konkrétní projev ochoty a touhy po jednotě křesťanů v naší zemi

24. 1. 2007

Prožíváme Týden modliteb za jednotu křesťanů. Před svou smrtí se Ježíš modlil k Otci za to, „aby všichni byli jedno…“. Jako svou závěť nám zanechal tuto svou úzkostnou touhu. V Týdnu od 18. ledna, od svátku Panny Marie Matky jednoty, který je naším slovanským velehradským svátkem, do 25. ledna, svátku obrácení sv. Pavla, se křesťané různých církví modlí za obnovu jednoty mezi křesťanskými církvemi. Rozkol mezi křesťanským Východem a Západem byl zpečetěn v r. 1054. Jednota v „latinské“, „západní“ církvi se začala trhat a drobit od počátku 16. století, od reformace Martina Luthera. O těchto otázkách se v církevních i ostatních sdělovacích prostředcích v těchto dnech více píše a mluví.

Na počátku minulého století začala sílit touha po obnovení jednoty a začaly se rozvíjet různé modlitební i jiné akce, které by postupně vedly k jednotě všech křesťanů. Jednají nejrůznější smíšené teologické komise, které se snaží řešit věroučné rozdíly mezi církvemi. Věřící různých křesťanských církví se setkávají ke společným modlitbám na nejrůznějších úrovních: mezi církvemi, mezi farnostmi, mezi duchovními, ano i mezi biskupy.

Sám osobně mám dlouholetou zkušenost ze setkání biskupů různých církví celého světa. Scházíme se ve skupině 50 – 60 osob k týdenním modlitbám, přednáškám, dialogu, výměně zkušeností, na základě spirituality Díla Mariina. Za ta léta po pádu komunismu jsem udělal bohaté zkušenosti a setkal jsem se – i když jistě ve skupině omezeného počtu biskupů – s bytostnou hlubokou poctivou touhou po jednotě ve jménu Kristově, po překonání vzájemných rozdílů, ale také s velkou bolestí z rozdělení. Čím více si rozumíme, čím více jsme si blíž a stáváme se bratřími, tím větší je bolest, že nemůžeme spolu stát kolem jednoho eucharistického oltáře a sloužit spolu Eucharistii. Viděl jsem nejednou i slzy v očích svých spolubratři. Někdy se objevují názory, že když jsme tak jedno, když jsme tak připraveni, přece bychom společným slavením eucharistie dosáhli opravdové jednoty. V rozhovorech si však mnozí uvědomují, že je tu ještě přece jen řada věroučných rozdílů. A slavení Eucharistie je výrazem jednoty již dosažené.

I na evropské rovině existuje již dlouhá léta spolupráce mezi katolickými biskupy spojenými v Radě evropských biskupských konferencí, která sjednocuje předsedy 34 konferencí, a mezi zhruba 120 církvemi spojenými v Konferenci evropských církví nekatolických. Ze zkušenosti a potíží při práci na této rovině se zrodila myšlenka, zvláště při přípravě Evropského ekumenického setkání ve Štýrském Hradci v r. 1997, že je nutné si mnohé postupy a postoje definovat a uvědomit si tak své rozdíly: to, o čem nebudeme diskutovat, čemu se vyhneme a co mezi sebou budeme žít naplno. Po setkání se hned začalo s přípravou takových linií. Vznikla tak v roce 2001 “Charta oecumenica, směrnice pro růst spolupráce mezi církvemi v Evropě“. V dubnu roku 2001 byla vrcholnými představiteli Rady evropských biskupských konferencí a Konference evropských církví ve Štrasburku slavnostně podepsána. Za Radu jsem ji jako její tehdejší prezident podepsal já, za Konferenci pak pravoslavný pařížský metropolita Jéremie. Po jejím podepsání následoval proces „apropriace“, přivlastnění. Jednotlivé diecéze, jednotlivé nekatolické církve se k ní přihlašovaly a podepisovaly ji. To se stalo i v Praze – jak o tom referují média – dne 22.1. 2007, na závěr ekumenické bohoslužby ve sboru Církve bratrské. Vedle katolické církve ji podepsalo ještě 7 nekatolických církví. V husitském chrámu sv. Mikuláše na Staroměstském náměstí pak byla na toto téma vedena panelové diskuse. Charta sice není ani věroučným, ani právním dokumentem, ale praktickou směrnicí pro život.

Tato událost letošního Týdne modliteb za jednotu je nejvýznačnějším konkrétním projevem ochoty a touhy po jednotě křesťanů v naší zemi.

Podepisování dokumentu Charta oecumenica

Snímek: Jaroslav Hodík, Katolický týdeník


Aby všichni byli jedno

Vyhledávání

Výběr jazyka