Plíživá totalita

Před pár dny se soudruh Grebeníček svým projevem v parlamentu k tématu „Jan Palach“ postaral o značný rozruch. Já jsem ten projev uvítal, protože ještě jasněji než různé komunistické projevy dosud (soudružka Semelová a spol.) ukázal, jak se komunisté cítí pevní v sedle a že mají kromě jiného čím dál tím větší drzost. Uvítal jsem ho proto, že když řada událostí v naší současnosti – krajské volby a koalice ČSSD s komunisty, při kterých jim dávali přednost před jinými partnery a svěřovali jim „ideologické“ obory jako kulturu a školství – nevzbudila citlivost pro nebezpečí „plíživé totality“, kterou zřetelně cítili jihočeští studenti, je asi potřeba dalších ještě tvrdších lekcí. Vzpomněl jsem si při tom na Gottwaldův projev v parlamentu v r. 1929 v období bolševizace strany, při němž on údajně na otázku, proč jezdí do Moskvy, prý odpověděl: „Abych věděl, jak vám zakroutit krkem“. Tehdy jako dnes využívají komunisti nejen dobrodiní demokracie, ale i slabosti a chyb těch, kteří ji mají hájit. Miloš Zeman šel při prezidentské kampani ke KSČM prosit o pomoc. Na druhé straně kroky vlády, které dopadají čím dál tím tvrději právě na ty slabé a nejslabší. A do toho amnestie, která dává pardon právě těm největším rozkrádačům. Tím vším podporujeme plíživou totalitu a komunisti vidí, že si mohou dovolovat stále více.

Ta naše „demokracie na český způsob“ má jednu velkou vadu: chápe se jako možnost činit cokoliv, pokud na to má člověk dost síly nebo drzosti. Vždyť je přece svoboda! Tedy také svoboda lhát, svoboda být zlý. A tak už lidé velmi často nerozlišují dobro a zlo a mnozí jsou k aroganci, ke hrubosti, k pusté lži a nepravdě velice tolerantní a lhostejní. Za zlo se nikdo nestydí. Ani soudruh Grebeníček se nestydí za svého otce, který krutě mučil vězně. Chce nám dávat lekce z demokracie. S komunistickým zlem jsme se dosud nevyrovnali. Zůstalo skryté nejen v našich strukturách, ale zdá se často i v myšlení. A proto je tu nebezpečí, že se vrátí, abychom je museli znovu prožít – byť třebas převlečené do modernějšího kabátu, jak to převádějí dnes v Číně. A mohlo by se zdát, že většině společnosti je to jedno. Protestující studenti v jižních Čechách tohle cítí, a proto jsem je podpořil. Lhostejnost je cesta, po které může plíživě přicházet „systémové“ zlo.

V podobné situaci určité letargie společnosti obětoval Palach svůj život, aby probudil svědomí národa. Což to vše, co prožíváme, nestačí, nebo snad někteří čekají na nového Palacha?

kardinál Miloslav Vlk