Totalitní ideologie v praxi

V souvislosti s atentátem na ÚSTR stále pokračuje velká bitva. Je velmi poučné sledovat, jakých metod používají ti, kdo tuto agresi proti ústavu podnikají. V podstatě by bylo možné mluvit o skupině kryptokomunistů, což už mluví samo za sebe.

Hlavní ideolog sociální demokracie a přední mluvčí tohoto ataku studoval počátkem osmdesátých let v Brně filosofii marxismu-leninismu. Metoda, kterou dnes při diskusích užívá, je tohoto studia praktickým výrazem a připomíná metody totalitního režimu: očerňování, vytrhávaní věcí z kontextu a překrucování pravdy, tvrzení bez jakéhokoli doložení. Pomyslíme-li na velké monstrprocesy začátku padesátých let a jejich argumentaci, je to prakticky stejná metoda. Odsouzení byli tehdy označeni za nepřátele lidu (Milada Horáková), za přisluhovače kapitalismu a imperialismu. Odlišné názory byly kontrarevoluční. Důkazy, které byly s těmi tvrzeními v rozporu, byly prostě zamlčeny. Totéž bylo praktikováno v monstrprocesech s vysokými církevními představiteli, kteří byli označeni za špiony Vatikánu, za spojence kapitalismu atd. S dokazováním se nikdo neobtěžoval.

Podobnou ukázkou je tvrzení marxisty Zaorálka, že ústav pracuje na zakázku pravice, která prosadila před šesti lety jeho založení, a zveřejňuje jen to, co se „hodí do krámu“ současné vládě (viz např. Respekt č. 14). Zaorálek to tvrdí, ale ničím nedokládá. Nikterak se neobtěžuje vyvracením důkazů z přehledu práce ústavu.

Byl jsem členem Vědecké rady ÚSTRu, kde zasedali odborníci. Nikdy jsem nepostřehl, že by nám bylo někým vnucováno nějaké zadání. To je dáno příslušnými dokumenty jak ústavu vůbec, tak i vědecké rady. Sociální demokracie tvrdí, že zveřejňování slouží pravici. To je překrucování pravdy: zveřejňování slouží této společnosti, aby se ukázala zrůdnost komunistického režimu, kterého se spojenci sociální demokracie, dnešní komunisté, stále drží, a jeho metod se nezřekli.

Už po krajských volbách se ukázalo, jak ústav sociálním demokratům překáží. Vytvořili koalice s komunisty a ejhle, hned byla minulost jejich partnerů odhalena: jeden byl politruk u pohraniční stráže, další vyšetřovatel, který mučil vězně. A dalo by se pokračovat. Je jasné, že takovéto dokumenty ČSSD nepotřebuje.

Je pochopitelné, že tyto materiály slouží všem, kdo se brání plíživému návratu komunismu, kterému by chtěla ČSSD otevírat cestu. Tomu slouží i trockistická skupina v ČSSD, která tvrdí, že v osmdesátých létech už žádná totalita nebyla. Soudruzi, já jsem to právě tehdy zažil na vlastní kůži. Téměř deset let pronásledování, sledování s úmyslem vsadit mě do žaláře, přestože jsem nic neprovedl. Toto pronásledování zřetelně dokládají dokumenty v ústavu. Mohli bychom poukazovat na další členy ČSSD, zřejmě s komunismem v srdci, i když mají třeba nálepku disidenta.

Kdyby ČSSD šlo jen o uraženou ješitnost, že s nimi nebyl vznik ústavu konzultován, pochopil bych to. Jde však o zásadní politickou věc. O založení ústavu rozhodla legitimní vláda a odhlasoval ho parlament. Rétorice sociální demokracie z arzenálu minulého režimu rozumíme, slouží jasným cílům... Celá tato bitva je vzkaz budoucím voličům, aby se poučili a uvědomili si, kam by ČSSD chtěla společnost vést. Budoucnost je tedy v našich rukou...

kardinál Miloslav Vlk