Přesun na obsah

Proslov Svatého otce na zvláštní audienci 8.2.2007

11. 2. 2007

PROSLOV SVATÉHO OTCE BENEDIKTA XVI.

K BISKUPŮM PŘÁTELŮM HNUTÍ FOKOLÁRE

A KOMUNITY SANT´EGIDIO

Klementinský sál

čtvrtek 8. února 2007

 

 

Vážení bratři v biskupské službě!

 

Těší mě, že vás mohu přijmout na této mimořádné audienci a srdečně zdravím všechny, kteří přicházíte z různých zemí světa. Se zvláštním pozdravem se obracím na ty, kdo jsou tu s námi a jsou členy jiných křesťanských církví. Někteří z vás se účastní pravidelného ročního setkání biskupů přátel Hnutí fokoláre, které má téma: „Ukřižovaný a opuštěný Ježíš, světlo v noci kultury“. Rád využívám této příležitosti, abych zaslal své přání všeho dobrého Chiaře Lubichové a udělil jí své požehnání, které rád rozšiřuji na všechny členy hnutí, jehož je zakladatelkou. Ostatní biskupové se účastní IX. setkání biskupů přátel Komunity Sant’Egidio, které se zabývá velmi aktuálním tématem: „Globalizace lásky“. Zdravím monsignora Vincenza Pagliu a spolu s ním profesora Andreu Riccardiho a celou Komunitu, která se dnes večer, ve výročí svého založení, sejde v bazilice svatého Jana Lateránského ke slavnostnímu slavení eucharistie.

Drazí bratři v biskupské službě, chtěl bych vám říci především, že vaše spřízněnost s těmito dvěma hnutími zdůrazňuje nejen vitálnost těchto nových uskupení věřících, ale je současně výrazem společenství mezi charismaty, které je typickým ´znamení času´. Postynodální exhortace Pastores gregis připomíná, že vzájemné vztahy mezi biskupy ... zcela překračují jejich kontakty na rovině institucionální (srov. č. 59). Právě k tomu dochází i na setkáních, jako jsou ta vaše, kdy zakoušíte biskupské bratrství. Ze sdílení ideálů, které vaše hnutí přinášejí, vzchází podnět k tomu, aby společenství srdcí bylo ještě intenzivnější, vzájemná podpora silnější, aby byla více sdílena snaha ukázat církev jako místo modlitby a lásky, jako dům milosrdenství a pokoje. Můj vážený předchůdce, Jan Pavel II., představil hnutí a nové komunity, které v těchto letech vznikly, jako blahodárný dar Ducha Svatého pro církev, aby účinně odpovídala na výzvy dnešní doby. Také já jsem při různých příležitostech mohl zdůraznit význam jejich charismatického rozměru.

Jak by bylo například možné zapomenout na mimořádnou svatodušní vigilii loňského roku, které se zúčastnil zástup mnoha církevních hnutí a sdružení? Stále živé je v mém nitru dojetí, které jsem při tak intenzivním duchovní prožitku na Svatopetrském náměstí zakusil. Zopakuji vám, co jsem tehdy řekl věřícím, kteří se shromáždili ze všech koutů světa, a sice, že různorodost a jednota charismat a poslání jsou v životě církve navzájem neoddělitelné. Duch Svatý chce různorodost hnutí ve službě jedinému Tělu, kterým je právě církev. Činí tak skrze službu těch, které povolal, aby vedli Boží církev: skrze biskupy ve společenství s nástupcem Petrovým. Jednota a různost, která je přítomna v Božím lidu, se určitým způsobem ukazuje i dnes, kdy se zde s papežem shromáždili mnozí biskupové, spříznění se dvěma různými církevními hnutími se silným misijním rozměrem. V bohatém západním světě, kde sice existuje kultura relativismu, ale současně v něm nechybí ani rozšířená touha po spiritualitě, svědčí vaše hnutí o radosti z víry a o kráse křesťanského života. V mnoha utlačovaných oblastech země hlásají poselství solidarity, přicházejí k chudým a slabým skrze lidskou a božskou láskou, kterou jsem předložil všem v encyklice Deus caritas est.

 

Ze společenství mezi biskupy a hnutími může proto vzejít silný podnět pro církev, aby se novým úsilím stala hlasatelkou a svědectvím evangelia naděje a lásky ve každém koutě země.

Hnutí fokoláre, počínaje jádrem své spirituality, tedy Ježíšem ukřižovaným a opuštěným, zdůrazňuje charisma a službu jednotě, která se realizuje v různých sociálních a kulturních oblastech, jako například v oblast ekonomicky skrze ekonomiku společenství, a skrze cesty ekumenismu a mezináboženského dialogu. Komunita Sant’Egidio klade do středu své existence modlitbu a liturgii, a chce tak být nablízku všem, kdo prožívají situaci sociální bídy a jsou přehlíženi. Pro křesťana člověk, i ten, který je daleko, není nikdy cizincem. Společně je možné čelit s větším elánem požadavkům velmi naléhavým na začátku třetího tisíciletí: mám na mysli především hledání spravedlnosti a míru a naléhavost budování svět více bratrského a solidárního, se zvláštním zaměřením na země, ze kterých mnozí z vás pocházejí – země, které jsou zkoušeny krvavými konflikty. Myslím především na Afriku, kontinent, který obzvlášť nosím ve svém srdci v naději, že bude moci konečně zakusit čas pevného míru a skutečného rozvoje. Blížící se synoda afrických biskupů bude bezesporu příhodnou chvílí pro to, aby se ukázala speciální Boží láska k těmto milovaným africkým národům.

Drazí přátelé, originální bratrství, které je mezi vámi a hnutími, jejichž jste přáteli, vás vede k tomu, abyste navzájem nesli „břemena jedni druhých“ (Gal 6,2), jak to doporučuje apoštol, především na poli evangelizace, lásky k chudým a míru. Kéž Pán zúročí vaše duchovní i apoštolské iniciativy. Provázím vás modlitbou a rád uděluji apoštolské požehnání vám, zde přítomným, Hnutí fokoláre a Komunitě Sant´Egidio, věřícím, kteří jsou svěřeni vaší pastýřské péči.“


Aby všichni byli jedno

Vyhledávání

Výběr jazyka