Koho volit

To je nadpis článku na titulní straně „volebního“ čísla 42 Katolického týdeníku, ve kterém velká řada článků a jiných textů hovoří o tomto aktuálním tématu. Je tu otevřené vyjádření všech našich diecézních biskupů a sekretáře České biskupské konference k volbám. Katolický týdeník (dále KT) požádal v poslední době o vyjádření i řadu reprezentantů politických stran. KSČM nebyla kontaktována. Leader ČSSD nechtěl odpovědět. Je to chvályhodná akce KT a důležitý příspěvek pro přípravu voleb.

Je důležité, aby věřící věděli, jak biskupové v této tak závažné záležitosti smýšlejí, zvláště proto, že tyto předčasné volby jsou pokládány za mimořádně důležité, po dvaceti létech problematického vývoje naší společnosti a po velmi diskutabilním chování různých veřejných činitelů na politické scéně. Mluví se o „plíživé totalitě“ a jejích arogantních projevech.

Jiří Prinz už na titulní straně KT uveřejnil stručné shrnutí vyjádření biskupů k volbám. Všichni se shodují v důrazné výzvě k věřícím, aby k volbám šli. Připomínají jim povinnost a spoluzodpovědnost za utváření politických poměrů v naší zemi. Církev tvoří asi největší menšinu ve společnosti a je tedy nezanedbatelnou silou ve volbách. Někteří biskupové také odmítají občas se vyskytující pesimistický a defétistický názor, že nemá cenu jít k volbám a že se stejně nic nezmění.

Důležitou, ale velmi obtížnou otázkou, před kterou věřící stojí, je „koho volit“ a koho nevolit. I tady se biskupové shodují ve svém názoru a svými vyjádřeními velmi pomáhají v rozhodování. Vyzývají k solidnímu zkoumání volebních programů a předvolebních projevů jednotlivých stran. Varují před nereálnými populistickými lákavými sliby a radí seriózně zkoumat stranické programy. Nejen sami, ale poradit se i s druhými.

Biskupové shodně vyzývají, aby si věřící všímali, jestli v programech i v ústech politiků se objevuje úsilí o obnovu důležitých duchovních a morálních hodnot pro naši společnost, protože tento závažný nedostatek v podstatě způsobil dnešní nejen politický, ale i ekonomický neutěšený stav společnosti.

Když Václav Klaus připravoval a rozvíjel ekonomickou transformaci naší společnosti, zapomněl a výslovně to řekl, že nezná „transformaci srdce“, prostě že nezná duchovní hodnoty, a pověděl, že nezná špinavé peníze.  A ještě jinak se vyjádřil o duchovních hodnotách, se kterými nepočítal. Dnes sklízíme hořké plody tehdejšího špatného nastavení programů.

Takto tvrdě poučeni, musíme konečně dávat pozor, jestli si tuto skutečnost dnešní politické strany a seskupení konečně uvědomují a jestli mají v programu vnášet tyto hodnoty do společnosti, aby konečně byla budována nepostradatelná základna našeho úspěšného společenského rozvoje. ´Chytat´ voliče, především v sociálně slabých regionech, na přísliby řešení mnohých opravdu těžkých sociálních situací bez duchovních základů, je příliš krátkozraké a nikam to nepovede, ale budeme se točit dokola. Proto je nutné – jak biskupové upozorňují – hledat v programech zohlednění těchto hodnot. Některá vyjádření mluví trochu obecně o charakteristikách programu, podle kterého se mají voliči rozhodovat. Trochu vágní je například jen „společné dobro“ nebo trochu jasněji „křesťanský program strany“. Ale většina vyjádření je zřetelnější. Doporučují si všimnout hodnotového programu, který stranu charakterizuje a tvoří do jisté míry její identitu. Mluví o křesťanském hodnotovém základu nebo ještě výslovněji o „křesťanství v jejich programu“. Je nutné si všimnout postojů kandidátů k zásadním morálním otázkám, k záchraně základních lidských práv a hodnot. Je třeba hledat takovou  stranu, která usiluje o podporu zdravé rodiny, založené na manželství  muže a ženy, která chrání základní právo na život od početí až po přirozenou smrt, která vedle práva na život usiluje přiznat dětem právo na dobrou výchovu, na lásku otce i matky v rodině. Biskupové nedělají výslovnou volební propagandu některé straně a neříkají věřícím přímo, koho mají volit, ale dávají základní orientaci. Někteří pak říkají i otevřeně, koho budou sami volit, a odvolávají se na to, že jsou také občané tohoto státu, a mají právo to projevit. Je velmi potěšitelné, že mluví zcela otevřeně a neváhají jasně vyslovit, co nám jako společnosti chybí a co je nezbytně potřeba pro nápravu poměrů.

Někteří se vyslovují i k tomu, jaké strany s jakými programy nevolit. To je pro orientaci voličů důležité. Nevolit ty strany, které propagují jakoukoliv nenávist třídní, rasovou či náboženskou, které žijí bojem proti církvi. Takové postoje jsme zažili mnozí na vlastní kůži za komunismu. Strany spojené úzce s totalitní minulostí, která napáchala tolik zločinů, nepřicházejí pro křesťana vůbec v úvahu. V KSČM žijí stalinistické ideje a kandidáti na předních volebních místech je zastávají. Strana se nikdy přímo a výslovně nezřekla kriminální ideologie minulosti. Osoby, které se v minulosti aktivně účastnili totalitních praktik, jsou na programech strany jasným znamením, co se takové strany, když se dostanou k moci, nebudou stydět propagovat. Pro křesťanské voliče takové strany samozřejmě vůbec nepřicházejí v úvahu.

Křesťanský volič si jistě dobře všímal, že v nedávné minulosti některé strany a jejich politici projevovali nejen averzi vůči církvi, ale přímo agresivní postoje. Ukazovali přitom, že jim nejde o pravdu a právo, ale o nenávist a závist, která ve společnosti zásadně kazí vztahy a do demokracie nepatří. Jsou tu lidé, kteří nectí Ústavu, kde je zakotveno právo na vlastnictví. Chtěli by o Ústavě a o rozhodnutích Ústavního soudu dělat referendum. To jsou projevy nenávisti, kterou tito lidé povyšují na „zákon“. Na strany a politiky, kteří se takto projevovali, by si křesťanští voliči měli dát dobrý pozor.

Máme sice ještě systém parlamentní demokracie, ale nemylme se, že naše povinnost vůči společnosti končí volbou, i když třeba dobrou a uváženou, ale povinností křesťana zůstává, aby to, co od svých volených zástupců očekává a požaduje, také i sám ve svém okolí naplňoval, a aby hodnoty, o kterých mluvíme, sám trvale do společnosti vnášel. Pak budeme věrohodní.