Přesun na obsah

Vzpomínky na Jeruzalém

2. 12. 2013

Ve dnech 18. – 22. listopadu proběhlo v Jeruzalémě ekumenické setkání biskupů, přátel Díla Mariina (Hnutí fokoláre). Už 32 let se konají tato setkání v některé zemi Evropy, abychom na místě poznávali ekumenickou situaci v různých zemích a v různých církvích. V září r. 2007 se toto setkání konalo také v Praze. Zvláště rádi se setkáváme na místech, kde církev byla ještě nerozdělená, jako například v římských katakombách nebo v Niceji v dnešním Turecku, kde ve 4. stol. na prvním všeobecném církevním sněmu bylo formulováno společné Credo - Věřím.

Při těchto setkáních biskupů různých církví se snažíme společně si uvědomovat a žít ty části své víry, které jsou nám společné, jako křest, slovo Boží, „svátost“ vzájemné lásky, rozlité „společným“ Duchem svatým do našich srdcí, která přivádí Ježíše zmrtvýchvstalého do našeho středu, v němž jsme vlastně určitým způsobem církví Kristovou. V této atmosféře pak spolu mluvíme o své zkušenosti víry v různých církvích, která nás obohacuje, jak o tom mluvil ve své knize „Překročit práh naděje“ blahoslavený Jan Pavel II. I když nemůžeme ještě zatím dosáhnout plné jednoty „jednoho kalicha“, můžeme se radovat z toho, že jsme si blíže, než se často na první pohled zdá. Tato setkání nás naplňují radostí, že jednota je možná a že se její hodina blíží a že k tomu můžeme přispívat. Poznáváme, co je bezpečnou cestou k jednotě: vzájemná bratrská láska. Tato zkušenost jistě platí i pro jiná ekumenická fóra, jako například pro smíšenou mezinárodní teologickou komisi.

V tomto duchu jsme my, biskupové více než 10 církví, navštívili společné kořeny a počátky naší víry: v Nazaretě jsme v bazilice Zvěstování sestoupili společně na místo, kde se Ježíš vtělil a kde „začala“ naše spása. V Betlémě jsme navštívili „pole pastýřů“ a v bazilice Narození jsme stáli na místech, kde se zvěstování naplnilo a kde se Ježíš narodil: „Slovo se stalo tělem a začalo přebývat mezi námi.“ V hlubokém ponoření se do těchto tajemství jsme si uvědomovali, že tyto události nejsou jen konkrétní viditelnou vzpomínkou na dávnou minulost, která se právě na těchto místech naplňovala, ale že tyto minulé skutečnosti jsou dnes přítomné živě mezi námi a že je můžeme konkrétně prožívat. Kolem Genezaretského jezera jsme si uvědomovali povolání rybářů za apoštoly, na místech primátu zvolení Petra do čela apoštolů, církve, a kousek dál v Kafarnau jsme šli po stopách řady Ježíšových zázraků a slyšeli, stejně jako na ostatních místech, živě Ježíšova slova, která tam pronášel. Velice silné bylo stát v hluboké meditaci společně ve večeřadle a uvědomovat si podle Písma dar Kristovy lásky v eucharistii, která nás bohužel nejbolestněji rozděluje. Na stejném místě jsme prosili o Ducha svatého, kterého zde Ježíš apoštolům seslal, a v jeho moci byla založena jedna nerozdělená církev. A před tím ještě – vrchol – Kalvárie, kde jsme rozjímali o ceně, kterou Ježíš za jednotu církve zaplatil. Ta skutečnost jednoty, kterou Ježíš přinesl a za ní zaplatil, v nás bolestně rezonovala, když jsme všude byli vystavěni skutečnosti aktuální ne plné jednoty mezi námi. Zvláště bolestně to v nás znělo, když jsme sestupovali podle Galicantu po archeologicky objevených schodech z doby římské, po kterých scházel Ježíš do Getsemanské zahrady, aby se vydal do rukou hříšných a aby zemřel na kříži. Podle tradice právě po této cestě pronášel k Otci svou velekněžskou modlitbu s výraznou vícekrát opakovanou prosbou: aby všichni jedno byli....

Náš pobyt na posvátných místech naší víry, po stopách Ježíše pokorného, plného lásky, byl pro nás silným zpytováním svědomí o naší ještě ne plné jednotě. Byl ale také upevněním vůle o jednotu usilovat a pro ni pracovat, a posilněním naděje, že jednota je možná, protože je to „testament“, Ježíšova „poslední vůle“ a že je v rukou Božích......

Samozřejmě jsme se také setkali s čelními představiteli některých hlavních náboženství, jako světícím biskupem latinského patriarchátu (protože patriarcha Fuad nebyl přítomen), dále s představiteli pravoslavného a řeckokatolického patriarchátu a byli jsme pozváni na anglikánskou a protestantskou bohoslužbu. Místní odborníci nás široce uvedli do náboženské i politické situace v Jeruzalému i v Izraeli.

Myslím, že ta naše setkání byla jistě povzbuzením i pro ty různé náboženské představitele v hledání vzájemné jednoty. A pro nás všechny to byl velký, hluboký zážitek a povzbuzení na naší cestě hledání jednoty Kristovy církve.

kardinál Miloslav Vlk


Aby všichni byli jedno

Vyhledávání

Výběr jazyka