Ekumenické setkání biskupů v Istanbulu

Jak již bylo uvedeno na tomto webu, ekumenické setkání biskupů se uskutečnilo od 24.11. do 3.12. t.r. Účastnilo se ho celkem 50 biskupů různých církví z více než 16 zemí. Taková setkání se konají každoročně, už po čtyřiatřicáté, pokaždé na jiném místě Evropy, abychom poznali tamní ekumenickou situaci. Několikrát jsme konali setkání v Castel Gandolfu, abychom svou činnost představili papežům – Janu Pavlu II., Benediktovi XVI. a papeži Františkovi, a abychom je s celým společenstvím pozdravili.

Tentokrát jsme zvolili (už podruhé) za místo setkání Cařihrad, abychom se setkali s patriarchou Bartolomějem, který nedávno obdržel čestný doktorát na Univerzitním institutu Díla Mariina Sophia, v Loppianu poblíž Florencie, za práci v kultuře jednoty.

Datum našeho letošního setkání v Cařihradě jsme zvolili tak, abychom pozdravili  patriarchu Bartoloměje při oslavě patrona a zakladatele cařihradské pravoslavné církve, sv. Ondřeje.

Setkání se konalo na ostrově Chalki, nedaleko od Cařihradu, v sídle prestižní řecko-pravoslavné teologické Akademie, která už dlouhá léta veřejně nefunguje, protože byla před léty zavřena tureckou vládou. Je to výraz určitého pronásledování církve. Tuto akademii jsem navštívil před 15 lety, kdy mě tam zavedl sám patriarcha Bartoloměj, aby mi ukázal toto krásné místo, které – jak tehdy řekl – čeká na své otevření. Dnes už je snad blíže tomuto okamžiku.

Program našeho setkání byl obvyklý – především být spolu v duchu spirituality fokoláre, sdílet si zkušenosti s jednotou v osobním životě, zvláště zkušenosti se slovem života, které pro celé hnutí pro každý měsíc stanoví prezidentka Díla Mariina, povzbudit se na cestě života z této spirituality. Velmi zajímavá byla letos výměna zkušeností a praxe se slavením liturgie v jednotlivých církvích (loni to byla velmi krásná výměna chápání eucharistie v jednotlivých církví).

Jako obvykle, je při těchto setkáních představeno důležité duchovní téma spirituality, vypracované prezidentkou Díla Mariina, kterým se celé hnutí zabývá a z něhož žije během roku. Letos tím tématem je základní bod spirituality – „Jednota je naše charisma.  Dar - závazek - perspektiva“.

Do Akademie přišel naše setkání pozdravit také sám patriarcha Bartoloměj. Povzbuzoval nás, abychom pokračovali na cestě, po které jdeme. Zasedl s námi za stůl při večeři a zůstal krátce k dispozici pro bratrský dialog.

Kromě toho jsme se v předvečer slavnosti sv. Ondřeje zúčastnili slavných nešpor a po nich krásného koncertu duchovní pravoslavné liturgické hudby v provedení smíšeného sboru ze Srbska. Sbor zpíval ve staroslověnštině.

Ten večer nás přišel pozdravit také kardinál Koch a měl pro nás velmi zajímavou obsáhlou a komplexní přednášku o ekumenických postojích a názorech papeže Františka.

Druhý den o slavnosti sv. Ondřeje jsme se zúčastnili slavné, tři a půl hodiny trvající pravoslavné bohoslužby za předsednictví patriarchy Bartoloměje a přítomnosti oficiální delegace z Vatikánu, vedené kardinálem K. Kochem, předsedou papežské rady pro jednotu křesťanů. Patriarcha Bartoloměj pronesl na začátku slavení nesmírně zajímavý, obsáhlý pozdravný projev pro vatikánskou delegaci. Bylo by vhodné přeložit tento projev celý, ale zde pro představu aspoň pár citátů. Patriarcha připomíná společnou cestu víry v prvním tisíciletí a říká: “Tyto dvě církve se snaží znovu nalézt aspoň dialog lásky a pravdy, toto plné společenství a jednotu, překonávajíce a uzdravujíce rány, které postihly tělo církve během druhého tisíciletí. Začátek dialogu lásky byl dán eminentně symbolickým aktem obou církví: sejmutím anatémat v r. 1965, skrze která se církev Římská a Cařihradská rozdělily. To byl výchozí bod zraňujících událostí, které postihly vztahy církví Východu a Západu trvající skoro tisíc let. Letos slavíme padesáté výročí tohoto historického aktu ...od té doby se „sesterské církve“  snaží prostřednictvím  dialogu pravdy obnovit svou plnou jednotu ve společenství eucharistického stolu...Nikdy dříve nebylo obnovení jednoty křesťanů tak důrazné (impérieux et impératif) jako dnes...“

Těchto pár výrazných citátů ukazuje důraz, jaký patriarcha dává na plnou jednotu. Tento svůj názor vyslovil jasně před  tolika metropolity, takže si ho mohou přečíst i jiné pravoslavné církve a to v čase před panorthodoxním koncilem.

Jako odpověď římské strany přečetl kardinál Koch poselství papeže Františka, který byl v ten čas ještě na pastorační návštěvě v Africe. V něm se říká: „I když nenastal konec všem rozdílům mezi církví katolickou a pravoslavnou, přece jen tu byly nezbytné podmínky pro návaznost ve společném uspíšení „plného společenství víry, bratrské svornosti a svátostného života, který existoval mezi nimi během prvního tisíciletí“ (Společná katolicko-pravoslavná deklarace, 7.12.1965). Když jsme obnovili vztah lásky a bratrství v jednom duchu vzájemné důvěry, úcty a lásky, neexistuje tu už žádná překážka eucharistického společenství, která by nemohla být překonána modlitbou, očištěním srdcí, dialogem a vyznáváním pravdy. Skutečně, tam, kde je v životě církve láska, její pramen a naplnění spočívá vždy v lásce eucharistické. Symbol bratrského objetí nachází vlastně zároveň svou nejhlubší pravdu ve vzájemném pozdravu pokoje, který si vyměňujeme při slavení eucharistie.“

Členem delegace byl také kardinál Marx, předseda německé biskupské konference, která  spolupracuje s cařihradským patriarchátem velmi pomáhá při vzdělání teologů.

Ze všech projevů byla patrná velká otevřenost a připravenost k dalším krokům na cestě ke vzájemné jednotě, která je před oběma církvemi otevřená.

Obdivovali jsme patriarchovu otevřenost, protože víme, že v pravoslavné církvi není všude smysl pro ekumenismus. Nyní, při přípravě panorthodoxního koncilu, je to odvážné zaujetí otevřeného postoje k této otázce.

V závěrečné části setkání jsme navštívili Istanbul a prohlédli si toto město na Bosporu spojující Evropou s Asií. Zvláštní pozornost jsme věnovali nádherné křesťanské basilice Hagia Sophia, která je už dlouhá staletí přeměněna na muzeum, ve které není dovoleno se veřejně modlit a kde jsou řadou kulatých tabulí s nápisy z koránu zakryty různé křesťanské symboly.

Ve městě je ještě řada dalších velkých mešit (Modrá mešita, Nová mešita atd.).

Zcela na závěr setkání jsme navštívili Kappadocii, rozsáhlou oblast vulkanické činnosti před miliony let, po které zůstaly podivuhodné rozsáhlé kamenné útvary, ve kterých si tamní obyvatelé budovali své bydlení, kde se ukrývali. Je tu mnoho podzemních klášterů, ženských i mužských, a velké množství poměrně rozsáhlých podzemních kaplí a chrámů, vyzdobených nádhernými malbami v byzantském stylu. Tyto oblasti se vyplatí navštívit a shlédnout nejen ty podivuhodné, často bizarní kamenné útvary na povrchu i v podzemí, ale i to nádherné umění, velké dědictví lidstva, které tu naši předkové zanechali...

kardinál Miloslav Vlk