Několik slov k diskutovanému předávání katedrály

Média dramatizují kauzu svatovítské katedrály, protože je to pro ně vhodné téma. Je však nepřijatelné, když překrucují zásadně pravdu nebo když říkají polopravdy, a tím živí animositu vůči katolické církvi. Titulky jako: „Vlk nechce předat katedrálu“ jsou nepravdivé. Pokud novináři dobře sledovali mé výroky, zjistili, že mluvím o vnitřním vybavení katedrály, tzn. o lavicích, sochách a obrazech, oltářích, lustrech, o Svatovítském pokladu atd. To vše vždy bylo a po rozsudku Nejvyššího soudu zůstává v majetku Metropolitní kapituly. Vyslovil jsem se o tom, že náš vlastní majetek nebudeme nikomu předávat, poněvadž o něm není v rozsudku Nejvyššího soudu žádná řeč. K jeho osudu zatím nebylo nic řečeno. Nevyslovil se o něm žádný dosavadní soud. Většinou se mluví o katedrále a myslí se katedrála jako celek i se vším vnitřním vybavením. To je třeba rozlišovat. Když jsem řekl v TV 24, že tento náš majetek nehodláme předat, pan redaktor Lutonský opáčil otázkou, zda to nejsou „justy“, „obstrukce“. Taková otázka je hodná novináře z doby už dnes snad minulé, která nectila soukromé vlastnictví a jednala s právy občanů, zvláště vlastnickými, ne z pozic demokratických, ale z pozice totalitní moci. Je vidět, že stále cosi z komunismu zůstává v hlavách lidí.

Při předávání tedy jde zvláště o řešení soudem neřešených otázek, což celou záležitost protahuje. Tyto věci jsou předmětem dalšího jednání, takže představa mluvčího Hradu pana Hájka, že při úterní schůzce bude předání podepsáno a nebude o čem mluvit, není reálná. Je třeba jednat o tom, jak otázky, o kterých se Nejvyšší soud vůbec nezmínil, vyřešit. Jsme k takovému jednání, včetně přípravy smlouvy, ochotni.

Hrad také ústy některých svých činitelů zdůrazňoval, že předání církvi se z jejich strany v minulém roce uskutečnilo velice rychle. Takový výrok zpochybňuji poukazem na skutečnost, že poslední objekt byl předán až 28. 12. 2006, tj. zhruba půl roku po rozsudku.

Pro Nejvyšší soud vynesením soudního výroku by celá záležitost měla zatím končit a neměl by se dále do záležitosti "míchat". Nyní je to už věc Správy Pražského Hradu. Mám na mysli například některé výroky mluvčího třeba o „otálení“ s předáním nebo vyslovení pohrůžky, že jsou tu prostředky k donucení, jako například žaloba o vyklizení katedrály. Tyto skutečnosti mohou vrhat další stín podjatosti na Nejvyšší soud. To vše celou záležitost vyostřuje.

Nejsme těmi, kdo situaci vyostřují, naopak vyslovujeme ochotu k jednání o otázkách, které nejsou rozsudkem řešeny, například o našem majetku v katedrále, o smlouvě o něm atd.

Více korektnosti zklidní emoce a budeme tím blíže pravdě a pro jednání bude více klidu. Nepravdy a překrucování pravdy, kterého se mnohdy média z povrchnosti dopouštějí, situaci zneklidňují a zhoršují. Přispějme společně k vytvoření dělné atmosféry.