Umění myslet

Již řadu let, od počátku našeho tisíciletí, se na této své webové stránce zabývám komentováním způsobu, jakým se v naší společnosti vede dialog na nejrůznější témata a o nejrůznějších kauzách, od prosté společenské nižší roviny až do nejvyšších pater společenskopolitického života. Nejde mi především o obsah těch kauz jako spíše o způsob myšlení a vzájemné komunikace. Na těchto stránkách lze vyhledat nejrůznější témata z oblasti jako umění myslet, vedení dialogu, a to na pozadí různých konkrétních problémů a kauz ve společnosti. Příčiny k těmto mým úvahám zadávají většinou politici a veřejní činitelé. Velice často přichází impuls z projevů prezidenta Miloše Zemana, který se cítí “povinen” vyjadřovat se k nejrůznějším událostem a problémům, ať spadají do jeho kompetence nebo ne, bez ohledu na běžné zvyklosti v naší demokracii. Tyto skutečnosti byly v minulosti už vícekrát diskutovány. Příčinou jsou často I problematické výroky prezidentova mluvčího Ovčáčka.

V poslední době je diskutováno prezidentovo zrušení původně slibeného státního vyznamenání příbuznému ministra kultury panu J. Bradymu, který přežil holocaust. Od začátku jsem byl od Daniela Hermanna o celém průběhu záležitosti informován. Původně jsem se chtěl, jak jsem organizátorům slíbil, setkání s dalajlámou zúčastnit, ale vzhledem k tomu, že jsem na léčebném pobytu a mám se kromě toho účastnit zahájení oslav pětistého výročí protestantské reformace ve švédském Lundtu, kde bude přítomen papež František, musel jsem se ze setkání s dalajlámou omluvit, než se celá kauza rozhořela.

Když potom celá záležitost vyhřezla různými lživými prohlášeními ze strany Hradu, a já jsem byl dobře informován o jejím průběhu, musím se rozhodně postavit na stranu těch, kdo odsuzují takovéto kšeftaření s významnými symboly naší státnosti a snižování prezidentského úřadu.

Alespoň tímto vyjádřením se připojuji ke všem akcím, které se na protest proti nehoráznému a ponižujícímu jednání prezidenta Zemana konají.

Už jsme zažili řadu kauz kolem fungování Miloše Zemana jako prezidenta. Tato je však, myslím, velmi flagrantní, a proto si zaslouží protest zdravě uvažujících občanů neúčastí na udělování státních vyznamenání, pakliže se s nimi takto kšeftuje.

Možná, že další kauzy, které jistě přijdou, vybudí národ k pochopení, že podobné jednání snižuje v celém světě pověst našeho národa, kterou mnohé osobnosti v minulosti budovaly, a že napříště bude nutné kvalitněji vybírat kandidáty na tento nejvyšší post v naší společnosti.

kardinál Miloslav Vlk