Přesun na obsah

Souhlasím s panem prezidentem

12. 3. 2007

Prezident Václav Klaus vzkázal z Ameriky:“Jsem šokován a překvapen dramatičností diskuse, která se rozvinula kolem katedrály… mě mrzí, že někdo rozdmýchává tyto otázky…“. Souhlasím doslova s panem prezidentem. Rád bych zde dořekl pouze větu „někdo rozdmýchává tyto otázky“.

Prvním krokem k dramatizování situace bylo nařízení pana Mužáka z kanceláře pana prezidenta, poslat před katedrálu a také dovnitř Hradní policii, aby „zabránila případným nepřístojnostem“ a aby „chránila státní majetek“… Odpovědi na otázky novinářů ze Správy Hradu byly nejednotné, některé odpovědi to i určitým způsobem popíraly. Nikdo však nemůže nevidět, že to byl začátek dramatizace situace.

Dále řada prohlášení mluvčího Hradu, pana Hájka „rozdmýchávala“ začaté drama. Prohlásil: „V úterý začne proces předávání. Věc je jednoduchá, není o čem jednat“. A dále: “…předání je jen formalita“. Měl tedy představu, že je to otázka několika hodin při setkání v úterý 6. března. Odpočty elektřiny a vody jsou prý připraveny. Tyto naivní představy byly doplněny ještě výrokem, že od středy 7. 3. končí vybírání vstupného, že ho Hrad ruší – tak bylo drama „rozdmýcháno“. K tomu přispěl i tajemník pana prezidenta, Ladislav Jakl, svými výroky dne 6. 3.: „Hrad chce prosadit, aby předání proběhlo neprodleně…“.

Biskup Malý, probošt Metropolitní kapituly, naopak upozorňoval, že „záležitost je poměrně složitá, tudíž je třeba si opravdu v klidu sednout a v klidu posoudit všechny možnosti a varianty.,..“ Rovněž sám jsem představy o „hladkém předání“ popíral. Pro TV Nova jsem 6. 3. řekl: “Průtahy nebudeme dělat, ale musíme jednat…“

Nejvyšší soud pak přispěl k dramatizaci svým rozsudkem, v němž nebyla žádná zmínka o tom, že vnitřní zařízení katedrály patří i nadále církvi. Zástupci Hradu na to nejprve nebrali zvláštní ohled a očekávali, že katedrálu předáme „en bloque“. Do takto dramaticky vyhrocené situace pak vstoupil razantně mluvčí Nejvyššího soudu, ačkoliv k tomu neměl nejmenší právo, a jakoby v souzvuku s jednoduchými názory Hradu nařkl církev z „otálení“ a dokonce výhrůžně poukázal na možnost žaloby o vyklizení katedrály: “Pokud se některá ze stran (pochopitelně mířil na církev) "rozsudku nepodrobí, pak druhá strana má ze zákona nástroje, jak se svých práv domoci. V úvahu připadá například žaloba na vyklizení objektu…“ (řekl pro LN dne 7.3.). Média, zvlášť některá a někteří novináři, v souzvuku s Hradem a Nejvyšším soudem v proticírkevní kampani dokončily rozdmýchávání dramatu svými články a hlavně palcovými titulky…

Proti takovým nereálným představám, které byly vyslovovány, a při tomto masivním tlaku jsem se musel ohradit a rozhodně prohlásit, že za takovýchto podmínek a v takovéto situaci, bez jednání a narychlo, tímto stylem náš majetek nebudeme vydávat, ale že je třeba jednat. Zdůraznil jsem znovu, že celá věc není jednoduchá.

Tyto naše postoje byly potvrzeny dne 6. 3. při jednání obou stran, které skončilo bez výsledku. I přebírání domů, které v opačném směru nebylo ani do vynesení rozsudku Nejvyššího soudu dokončeno, tedy ani po půl roce, jasně potvrzuje, že věc je velmi složitá. Hrad tedy začal uznávat, že vybavení katedrály je majetkem Metropolitní kapituly a že je nutné jednat... Přestal mluvit o zrušení vstupného. Páteční jednání skončilo po dvou hodinách dohodou o předávání konkrétních objektů ve Vikářské ulici. Bude dále probíhat vypracovávání podkladů pro eventuelní předání katedrály a tento týden bude nutno hovořit o právní situaci katedrály, především o vnitřním zařízení a o společné dohodě v této situaci.

Jednání se konečně dostala z počátečního hektického stavu do realističtější podoby. Přestaly výkřiky mluvčích a přešlo se k dialogu. To je způsob, o který jsme usilovali od začátku. Jiný styl, který jsme pokládali za násilný, jsme museli rázně odmítat. Tady je odpověď na otázku pana prezidenta, kdo „rozdmýchává tyto otázky“…


Aby všichni byli jedno

Vyhledávání

Výběr jazyka