Křížová cesta - 2. část

7. ZASTAVENÍ: Druhý pád
   Nevíme, kolik jich bylo... Ježíš se s křížem potácel davem, nebylo odpočinku. Plnil vůli Otcovu, vedla a podpírala ho velká láska k nám, hříšníkům. To byly jeho opory. To bylo Ježíšovo životní zaměření na každém kroku jeho života. V tom je Ježíšův život, zvláště křížová cesta, nejvýmluvnějším činem beze slov. Vezmi svůj kříž a pojď za mnou po cestě Otcovy vůle, i kdyby na ní bylo klopýtání a pády. Vůle nebeského Otce nás vede a sílí… Prosme proto, aby nám byl Ježíš svou božskou
   mocí a silou, silou své lásky, byl vždy blízko v našich pádech.
8. ZASTAVENÍ: Jeruzalémské ženy
   Jak velký je rozdíl tří zastavení, kde se objevují ženy: Panna Maria, Veronika a jeruzalémské ženy. Tady Ježíš výslovně odmítá jejich soucit. Při popravě zločinců stály na nějakém místě cesty ofciální plačky. Ježíše bolí, že tyto ženy vůbec nerozumějí, oč tu jde, a že konají formální službu. Bolí ho, že nechápou, že právě za ně trpí. Tato scéna a Ježíšova slova jsou výzvou pro nás, abychom zpytovali svědomí, jak tu na křížové cestě stojíme. Jestli v nás Ježíšovo utrpení budí soucit s ním nebo jestli docházíme k lítosti nad sebou a svými dětmi, nad hříchy, které jsou příčinou Ježíšova utrpení. Pane, ty nejsi zahleděn jen do sebe a ponořen do své bolestné situace. Tvá láska vždy vidí. I v takovéto těžké situaci zvěstuješ Boží milosrdenství a vyzýváš ke změně života. Osud jeruzalémských žen i jejich dětí ti není lhostejný. Proto tvá výzva v této situaci platí i nám.
9. ZASTAVENÍ: Ježíšův další pád
   Stalo se to na úpatí hory, pár desítek metrů před cílem. Ježíš už nemá fyzických sil. Ale blízké místo jeho totální oběti za spásu světa, za hříšníky, je pro jeho nekonečnou lásku k nám posilou, takže znovu vstává a jde se vydat v oběť. Láska do krajnosti…Pane Ježíši, děkujeme ti za trvalý příklad tvé božské lásky, která má na zřeteli spásu člověka. Ani v takovéto situaci nemyslíš na sebe, na svou situaci, ale na nás. Dej nám, prosíme, sílu, abychom trvale, ve všech situacích zachovávali pohled lásky na druhé.
10. ZASTAVENÍ: Na vrcholu životní cesty
    Ježíš přišel na místo, na vrchol Kalvárie nad městem. Cesta dokončena. Příprava na křižování. Ježíš
    odevzdává všechno, nic si nenechává, vzdává se svých šatů. Nápoj, který měl otupit smysly při křižování, nepřijal. Chce za nás trpět při plném vědomí… Ježíš vždy celým životem dokazoval své učení činem. Tady mlčky ukazuje: zříci se všeho. Pane, ty jsi svobodný. Dobrovolně ses vydal na kříž. Tady stojíš a tuto připravenost ukazuješ. Kéž nás toto místo tvé bolesti naplňuje silou, abychom byli ochotni vzdávat se všeho pro druhého, pro dobro druhých. Nezištně, plně.
11. ZASTAVENÍ: Křižování
    Během křížové cesty se na chvíli vzdal kříže, když přinutili Šimona, aby ho nesl. Připustil to, jako by na znamení, že člověk má mít účast na spáse, kterou on sám získává. Ale tady se nechává zcela a plně pevně spojit s křížem, celým tělem, aby kříž byl cele jeho nástrojem spásy. Neodloučí se od něj do okamžiku smrti. Pane Ježíši, hluboce nás zasahuje tvá božská totální věrnost vůli Otcově, kterou v tomto okamžiku žiješ. Pro svou lásku, která tě vede a dává sílu za nás trpět, dej, ať i my ve spojení s tvým křížem jsme věrni tvému stylu života, který jsi nám na křížové cestě zjevil.
12. ZASTAVENÍ: Oslavení Syna
    Tady se naplňuje slovo, které Ježíš řekl při poslední večeři, když Jidáš odešel, aby ho zradil: „Nyní byl
    oslaven Syn člověka a Bůh byl oslaven v něm. Bůh jej také oslaví v sobě…“. Nyní se naplňuje plán spásy předpovězený v ráji. Mariino potomstvo drtí na dřevě hlavu hada - ďábla, který v ráji na dřevě stromu poničil plán rajského štěstí člověka, které mu Boží láska dala. Bůh je oslaven tímto vítězstvím kříže. Dokonáno jest! To vše Ježíš dokonává božskou láskou, kterou ukázal na kříži a jíž překonává každé zlo. „Otče, odpusť jim, vždyť nevědí, co dělají…“. Naklonil hlavu a jako plod kříže nám dal Ducha, Ducha svatého, Ducha lásky, abychom i my pokračovali v jeho cestě vítězství nad
    zlem silou lásky, nejen v osobním, ale i společenském životě. Nejsilnější nabídka stylu řešení všech problémů zla a nenávisti… Pane, skrze svůj kříž nám dej sílu, abychom dokázali používat ve svém životě tento tvůj mocný nástroj, svěřený do našich rukou.
13. ZASTAVENÍ: Spočinutí
    Těla zemřelých nemohla zůstat o velikonočním svátku na kříži. Pátá kniha Mojžíšova říká: „Nenecháš mrtvolu na kůlu přes noc“ (Dt 21,23). Proto jeden z učedníků, Josef z Arimatie, přinesl potřebné věci k pohřbu a uspořádal tichý průvod k uložení těla do hrobu. Přítomna byla Ježíšova matka Maria a další ženy. Dle tradice položil Josef z Arimatie mrtvé Ježíšovo tělo předtím, než ho připravil do hrobu, matce na klín. Úžasný svatý katafalk Mariina klína. Na něm spočinul Ježíš hned po narození - nyní poslední spočinutí Ježíšova těla, které mu Maria dala. Ježíšovo tělo je denně snímáno s kříže oltáře, živé a nám skládáno do náruče… Být jako Maria! Pane, ať jsme jako Maria a poskytujeme ti často své nitro, abys byl s kříže oltáře ukládán do našeho srdce.
14. ZASTAVENÍ: Otevřený hrob
    To anděl kámen odvalil… Žádné úřední ohledání mrtvého těla, ale u Židů byl třetí den po smrti jistotou, že zemřelý byl skutečně mrtvý. Proto - na důkaz všem - se to takto naplnilo. Takové byly předpovědi. Vše bylo zajištěno: Ježíš byl bezpečně mrtvý, hrob zapečetěn, vojensky hlídán - a přece: to vše byla důležitá kulisa Boží moci. Bůh rád nechává, aby lidé vytvořili kulisu, na jejímž pozadí jasně zazáří Boží moc. Na pozadí kříže, smrti, hrobu, zazářila absolutním způsobem Boží moc jako vzkříšení, jako vítězství nad smrtí. Pane, naplňuj nás radostí nad tím, že hrob zůstal prázdný, že jsi proměněný, vítězný vyšel z hrobu. Dej, ať stále slavíme tvé vítězství mezi námi, kde jsou dva nebo tři - a zvláště v Eucharistii.–

ZÁVĚR:
Pane, víme, že ty, Zmrtvýchvstalý, jsi nám blízko, jsi uprostřed nás, jak jsi slíbil. I tady, v této svaté chvíli, je tomu tak. Tvůj hrob nezůstal zapečetěn, ale kámen byl odvalen a ty jsi mezi námi. Právě proto jsi vstal z mrtvých, přijal jsi nové tělo. Otec udělal toto nové stvoření, vzkříšené tělo, abys mohl být, nevázán hmotným tělem, přijatým z Panny Marie, všude - i dnes mezi námi - přítomen. Děkujeme Ti, že jsi nám svým utrpením, svou smrtí a zmrtvýchvstáním otevřel stejnou cestu i k našemu vzkříšení, až smrtí své pozemské tělo odložíme. Ty jsi řekl: „Já jsem cesta…“. Svým vzkříšením ses stal pro nás cestou. Děkujeme ti a klaníme se ti….