Bílá sobota

Drazí katechumeni, drazí spolubratři, bratři a sestry!
Zdá se, mohlo by se zdát, že v dnešní liturgii není ani zapotřebí homilie. V liturgii posvátné noci, nejposvátnější noci v celém liturgickém roce, která je asi nejbohatší z celého liturgického roku, plná symbolů, dlouhých čtení, se zdá, že není třeba homilie. Ale přece alespoň pár slov. Cítím, že v bělosobotní liturgii se uskutečňuje to, co nám říká druhý vatikánský koncil o slavení. Říká, že když se slaví určitá tajemství ze života Kristova, že se jakýmsi způsobem zpřítomňují. Dnes slavíme Kristovo zmrtvýchvstání. Událost, která se tehdy stala, se v této noci zpřítomňuje. Teď jsem světil oheň a já jsem při tom svěcení myslel na jiný oheň, někde na začátku dějin spásy, když před 3600-3700 lety hořel oheň na poušti, hořel keř a z něj zazníval hlas: „Já jsem ten, který je stále s vámi“. V tom ohni, který jsme světili, byl „inkorporován“ ten oheň, který vyšlehl ze skály na Kalvárii, z hrobu, když Kristus vstal z mrtvých. Já jsem si uvědomil, že ten předobraz z pouště, to zjevení Boží z hořícího keře, se tady naplňuje a že v Kristu zmrtvýchvstalém je Bůh stále s námi. On chce být stále s námi. Ostatně Ježíš jednou řekl jasně: „Já jsem přišel vrhnout oheň na zem a jak toužím, aby se vzňal.“ A teď se vzňal, při vzkříšení. A my, právě tím svěcením ohně a svěcením svíce, si ten oheň připomínáme, zpřítomňujeme. Ta svíce nám přibližuje a zpřítomňuje skutečnost, že vyšlehl oheň ze skály a ten oheň a to Světlo nám jasně připomíná Krista zmrtvýchvstalého, přítomného uprostřed nás. Ale tady nejde jen o symboly, o přítomnost jen symbolickou, ale ta přítomnost je živá, mystická, aktuální. Ano, my máme účast, živou účast, na tom zmrtvýchvstání Kristově a jeho Zmrtvýchvstání a život žije v nás. Jistě jste dobře poslouchali v prvním čtení z listu Římanům, kde Pavel vícekrát hovoří o tom, že s ním jsme byli pohřbeni, s ním budeme žít, s ním jsme srostli. V řeckém originále bylo použito slovo s řeckou předponou „syn“, čili „spolu s ním“. Když Kristus vstal z mrtvých i my spolu s ním vstaneme. Dnes se to Zmrtvýchvstání uskuteční aktuálně na těchto dvou katechumenech, kteří tady jsou a budou pokřtěni, protože křest - to je naše zmrtvýchvstání. Křest je uskutečnění zmrtvýchvstání Krista na nás, živé uskutečnění Kristova zmrtvýchvstání v našem životě. To je ten centrální bod, ve kterém slavíme zmrtvýchvstání Kristovo. Když Kristus vstává z mrtvých, dává život těm, kteří jsou ve křtu přijímáni do církve. Letos nás jubilejní rok 2000 vybízí, abychom slavili zmrtvýchvstání, křest, jubilejním způsobem. Na všech místech světa v těchto chvílích jsou lidé křtěni a zpřítomňuje se Kristovo zmrtvýchvstání. Až budou ti dva křtěni a my budeme obnovovat svůj křestní závazek, to by mělo hluboko proniknout do našeho srdce. A jak bychom to ještě více přiblížili a zkonkretizovali? Obraťme se k evangeliu, které jsme právě slyšeli, k evangeliu Markovu. Je tam jedna věta velice, velice důležitá pro tuto naši chvíli. Statečné ženy, Marie Magdalena, Marie Jakubova a Salome se vydaly po velikonoční sobotě, když už byl všední den, nakoupily vonné masti, aby Ježíše balzamovaly, aby jej namazaly, protože počítaly s tím, že zůstane v hrobě. Jdou, aby jako by zpečetily jeho smrt. A - hrob je prázdný. A teď přijdou ta slova, která jsou pro nás důležitá: „Proč hledáte Ježíše Nazaretského, ukřižovaného? Není tu, vstal z mrtvých. Jděte a zvěstujte!“ Všichni tři evangelisté tato slova uvádějí. Lukáš to vyjadřuje ještě silněji a říká: „Proč hledáte živého mezi mrtvými? Vstal z mrtvých není tady“.Ta věta: „Proč hledáte živého mezi mrtvými?“ je otázka pro nás. Jakého Krista dnes hledáme? Krista minulosti, který zde žil před dávnými lety a my nato vzpomínáme, Krista vzdáleného? Je třeba hledat Krista dnes, hledat, otvírat oči, dívat se, hledat Zmrtvýchvstalého. Byl vzkříšen! Vzkříšení - to je základní bod víry první církve. Všechno ostatní jako by stálo ve stínu této obrovské, jediné, výsostné skutečnosti. Východní církve to cítí možná silněji než my, a tak se tam křesťané o Velikonocích běžně zdraví:„Christos voskres!“ -Kristus vstal z mrtvých! - a odpovídají: „Voistinu voskres!“ - Opravdu vstal z mrtvých. Jak to děláme my? Nerozsvěcujeme jen svíci a nezapomínáme na to, co slavíme? Je třeba hledat Zmrtvýchvstalého! Dnes! Být s ním! A kde je zmrtvýchvstalý Kristus? Ve velikonoční době budeme číst stále o Kristu, který se setkával se svými. Nesetkával se s nimi jen v chrámě, kde kdekoliv žili, všude v životě. Kde je Zmrtvýchvstalý Kristus dnes? Řeknete jistě: v Eucharistii. Ano, tam je zmrtvýchvstalý Pán. Ale on se nedá zavřít do chrámů, protože tehdy procházel zavřenými dveřmi a pronikal všude. Kristus zmrtvýchvstalý chce být s námi všude. „Kde jsou dva nebo tři v mém jménu, tam jsem já uprostřed nich.“ My ho máme hledat. Ty ženy dostaly výtku od anděla: „Proč hledáte mrtvého, vždyť vstal?! „A jak to dělat? Vezměte si tuto větu: „Kde jsou dva nebo tři v mém jménu, tam jsem já uprostřed nich“. Jak to žijeme? Jak žijeme se Zmrtvýchvstalým v církvi, v rodinách tuto realitu, tuto Kristovu výzvu? Bylo by to málo, kdybyste rozsvěcovali jen svíčku. Je třeba v rodinách „rozsvěcovat“ tu lásku, kterou Kristus ukázal ve večeřadle a na Kalvárii. V ohni vzájemné lásky je on Zmrtvýchvstalý stále, trvale a dnes přítomen. To je úkol, který si máme nést z této slavnosti. To je poslání, úkol pro církev dnes – hledat Zmrtvýchvstalého uprostřed nás. Kolikrát jsme zažili v době komunismu, v malých skupinách, v lesích, v nebezpečí jeho živou blízkost, a měli jsme jeho, Zmrtvýchvstalého, uprostřed nás! A to dnes dělají ta nová církevní hnutí, která se šíří po světě! Hledají živého Zmrtvýchvstalého v rodinách, všude! Ženy dostaly úkol: „Jděte rychle a zvěstujte!“ Já vám nemohu říci nic jiného. Jděte rychle!... Pozor, zvěstovat se však dá něco, co jsem sám zažil. Ve všem tom dnešním čtení, v obrovském přehledu těch velikých událostí, které v minulosti Židé zažili, Hospodin je předpověděl a ony se naplnily. Bůh předpověděl, řekl a stalo se. To je důležitá věc. Takové svědectví máme. A když zažijete Krista zmrtvýchvstalého uprostřed vás, můžete o tom svědčit: „Ano, Kristus vstal z mrtvých a já jsem to zažil!“ On žije ve své církvi uprostřed nás. To je náš úkol. Ne kázat, ale zvěstovat! Dávám to jako úkol vám katechumenům, i každému z vás, všem z této jubilejní svaté noci: hledat živého Zmrtvýchvstalého, dnes ve světe žijícího mezi námi v ohni vzájemné lásky a dávat tuto zkušenost dál. Jít a zvěstovat světu, dávat znamení světu, že on žije. To je naše poslání, k tomu jsme poslaní tím slovem evangelia, které jsme dnes slyšeli. Amen

Z knihy „Pojďme s Ním … Svatým týdnem.“

Vydal: ing. Marie Ryšavá, MBA, ASC
Připravil: MUDr. Čestmíra Ratajová
Jazyková úprava: Mgr. Věnceslava Oškerová