Volební

I když jsem v posledních týdnech mohl naši politickou scénu pozorovat jen nepřímo, ze zahraničí, dovolím si nyní, v těchto chvílích připojit se ke stále se množícím hlasům z okruhu politiků, novinářů i veřejnosti, které upozorňují na nebezpečí postupující destrukce naší demokracie. A volby jsou šancí něco změnit.

Když i nezaujatý pozorovatel sleduje veřejné diskuse v parlamentě, v médiích, na mítincích, projevy k nejrůznějším tématům našeho veřejného života, a všímá si metody, s jakou jsou vedeny argumentace, nemůže se ubránit dojmu, že v převážné většině nejde na prvním místě o řešení a vyřešení problému k dobru společnosti, ale že to které téma je pro mnohé velikou příležitostí k vlastnímu zviditelnění, k prosazování osobních nebo stranických názorů a ideologie, příležitostí k získávání osobních politických bodů pro dobro své osobní či svoji strany.

Kde je pravda, právo, spravedlnost a další hodnoty, to v zorném úhlu diskutujících nenacházíme. Dokonce, někteří politici a členové různých stran jednají a mluví nezakrytě proti ústavě a dalším demokratickým institucím, a tak ve svých projevech ukazují, jaké ideje by realizovali, kdyby se dostali k moci. To, co může uvažujícího člověka děsit, je bezostyšnost a drzost, se kterou to někteří dělají, a lhostejnost, se kterou to společnost pozoruje a nechává běžet.

To, co jsem řekl, lze snadno dokumentovat na nejrůznějších tématech. Mohl bych vybrat třeba otázku, která byla před časem žhavým tématem a na které se mnozí chtěli „proslavit“. Nejde mi teď o obranu restitucí, ale chci jen říci, že jsem neviděl pohromadě tolik nepravd, lží, nesmyslů a emocí jako právě v tomto případě. Většina to nechávala být, ne protože ty argumenty byly přesvědčivé, ale poněvadž to jejich mentalitě vyhovovalo.

Nebo vezměme třeba nedávnou diskusi na Radiožurnálu o úpravě Staroměstského náměstí, při které si soudružka spisovatelka dovolila přirovnat sloup Panny Marie ke Stalinovu pomníku a tak urazit cítění mnoha věřících způsobem, vzatým z arsenálu ideologické výzbroje totalitních 50. let. A společnost a křesťané - pokud jsem mohl sledovat – to nechávají být, ledaže úroveň oněch nesmyslných blábolů nepokládají za hodné vůbec komentovat…

To, že nejde o pravdu, právo a spravedlnost, potvrzuje jasně ta skutečnost, že nejvíce se v těchto případech angažují a křičí komunisti a někdy se k nim připojují i sociální demokrati. Oni napřed zničil demokracii, nastolili diktaturu komunistické strany a pak mohli krást ve velkém a páchat nelidské zločiny, o kterých by se mělo více mluvit a připomínat je, poněvadž paměť lidská je krátká. I ty dnešní diskuse vedou svou vyzkoušenou metodou a společnost to snadno polyká.

Za této situace ve společnosti je nebezpečí, že se k moci budou dostávat živly, které nemají zájem postavit společnost na solidní v tom nejširším smyslu duchovní základy. Z historie jsme se dostatečně nepoučili, a tak nám může hrozit si tu bolestnou historii znovu zopakovat.

kardinál Miloslav Vlk